Tak už zase letím. Přesně po měsíci jsem si sbalila svých pár švestek a jsem opět na cestách.
S těma švestkama to myslím vážně - ne že bych tedy převážela ovoce, ale těch věcí fakt moc nemám :) Měla jsem v plánu nosit věci z Austrálie, ale když si tak vzpomenete, jak bylo posledních pár týdnů v Česku, tak vám asi dojde, že tenhle plán vzal hodně rychle za své... A samozřejmě, že 27° má být teď o víkendu, kdy já tam nebudu. Zákony schválnosti na mě fungují jak ušitý. Ale zpátky k těm švestkám - moje první cesta mrazivou Prahou tudíž ne moc překvapivě vedla do H&M. Sako, kalhoty a teplý ponožky (jen tak mimochodem, ponožky mají v HMku nejlepší). Na víc jsem ani neměla :) Každopádně jako nejlepší zdroj se pak stejně ukázala železná zásoba ve skříni mojí maminky. Ještě, že ji mám!
Ale na druhou stranu se ukázalo, že toho k přežití vlastně moc nepotřebuju, a tak do Ameriky teď letím s poloprázdným kufrem. Těch krásných 18kg se ukázalo jako naprosto ideální váha - vyběhnu s tím na Dejvický do schodů, utáhnu jak velkej tak malej kufr najednou a hlavně žádný stresy u odbavení. Příjemná to změna!
Teď mě jen zajímá, co všechno tu cestu přežije. Jak už jsem psala, věcí na sebe moc nemám, za to jídla je tam až až. Děti si kupodivu po všech těch letech pamatují na české dobroty, a tak se mnou cestují Fidorky, Kofily, Margotky, Ruměnky a další hitparády let komunistických:
A tak tu teď už dvacet minut kroužíme nad Londýnem i se všema Fidorkama, co si trůní někde pode mnou, a čekáme na povolení k přistání. V Londýně totiž dopoledne, světe div se, pršelo! A asi ne málo, když to s místní leteckou dopravou takhle zamávalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat