Den sto-něco "Hic"

Už jsme tu tak uvařený, že to ani nedokážeme spočítat. Blázinec. Dneska už jsme zapřáhly do pracovního procesu i klimatizaci. Je totiž jedenáct v noci a venku, kromě parádního úplňku, 25°C. A jelikož to pod dvacet přes noc nepůjde a ráno nám tu od 5 smaží sluníčko do oken, nebylo zbytí. Ani větrák už to nestíhal. Člověk se tu ráno vzbudí a jeho tělesná teplota začíná na 37 minimálně :) Já dneska 37,3...

A my pracujeme a chodíme už zase do školy, doma se jen míjíme :( Ale dneska jsme si po dlouhý době udělaly fajn odpoledne. Dostaly jsme parádní recept od maminky na avokádovou pomazánku, což je víceméně jen avokádo, česnek a sůl, tak to všechno začalo parádním obědem. Opéct si chlebík, dát si k tomu rajčátka - luxus! Pak jsme skočily do vody, na chvíli lehly na pláž, doma si zase daly chleba s pomazánkou a mazaly do kina. Po měsíci! Tam jsme vypily kávičku, snědly koblihy, koukly na biják a teď už jen odpočíváme. Lucka má ještě zítra volno, tak jedou na výlet na nějaký ostrov u Brisbane. Určitě pak ukáže fotodokumentaci. A já slibuju, že to všechno dopíšu, i když ono toho zase moc není...

Jo a kamarádi, tohle je příklad toho, jak by se to tu rozhodně nemělo praktikovat:

Den 109 "Cesta z práce"

Páč jsem tu ještě do včerejška byla sama a moc se toho nedělo, není toho ani moc na vyprávění. Tak vám dneska udělám jednu obrázkovou výpravu. Bez keců :) Jmenuje se to "Jak jdu z práce".

Nemůžu jezdit na kole, tak chodím pěškobusem. Chvíli pěšky, potom busem.

Na parkovišti se zastavím, rozhlédnu se a pak ho přeběhnu:

Stejný postup potom opakuji na přechodu, jen tam už nemusím běžet, páč auta zastaví:

Poté si přečtu ponaučení a kdybych měla psa, vezmu ho na vodítko. Nemám ani jedno, tak jdu prostě dál:

A už si to cupitám z kopce dolů do lesíka:

Potom výšlap do mírného kopečka, ale člověk mákne, páč nahoře to stojí za to:

A taky že jo. Je tam! Móře vody, odborně oceán:

Ještě musím prolézt tím křovím vlevo:

A jsem na místě. A se mnou nějakej divnej pán, co se koupe tam, kde nemá:

Tak zabočím doprava, to jest dolů, domů a na bus. Jít to celý pěšky, je ze mě škvarek...

Asi je dobře, že už je Lucka zpátky, páč mi tu pomalu začíná šplouchat na maják :) Každopádně děkuji za spolupráci svému mobilnímu telefonu a taky Sea Worldu, že mě tam nechávají pucovat a pak chodit touhle parádní cestou domů.

Den 108 "Teniiiiis!"

Je to paráda, když můžete zahájit tenisovou sezónu "za barákem". To bylo poprvé v životě, co jsem za tenisovým turnajem nemusela do jiný země :) Stačilo sednout na vlak (doprava byla zdarma) a byla jsem ve stejné aréně jako Serena Williams (ta paní ve žlutém):

Pak jsem tedy ještě musela zaplatit pár fufníků za vstup, ale lepší začátek nového roku jsem si nemohla přát. Stihla jsem i zápasy Radka Štěpánka s Lukášem Dlouhým, tak bylo fajn vidět po dlouhé době pár známých tváří. Nebudu lhát, že bych raději nebyla v Perthu, kde hraje Tomáš s Péťou, ale tak ještě pár dnů to vydržím :)

Turnaj v Brisbane i bez nich vypadal moc fajn. Mají tam nové tenisové centrum, organizace byla parádní - od té dopravy zadarmo, až po neskutečně nabitý doprovodný program. Jen to vedro tedy bylo pekelné, po hodince jsem musela utéct do kryté arény, protože venku se nedalo dýchat. A když jsem se tam odpoledne vrátila, tak jsem tam vytuhla pod stromem:

Pravda, bylo nás v tom stínu trochu víc... Já tedy doufám, že se počasí malinko umoudří a na Australian Open se nebudeme smažit jak řízky na pánvičce. Teď je třeba v Melbourne 40 stupňů. Představa, že bych tam v tomhle vedru měla strávit celý den na tribuně, mě trochu děsí. Brala bych 25 a bez deště, prosím :)

Den 106 - 107 "Nový rok"

Jestli platí, jak na Nový rok, tak po celý rok, asi se odtud domů nedostanu. Novoroční procházku po pláži  jsem si prostě nemohla nechat ujít:

Ale abych zachránila Mišku Trochovou, která chudák na Nový rok tři hodiny máchala prádlo, tak řeknu, že je to bláznivé pořekadlo :) Pravděpodobně tím zachráním i všechny ty, co se ráno probudili s opičkou.

Tady žádná zvířátka naštěstí nestrašila. Silvestr byl poklidný, strávila jsem ho s kolegyní z práce, která by jinak byla sama. A bolehlavem. Ale i přesto to byl večer srandovní, s dobrým jídlem a brambůrkama. Mňam, málem bych zapomněla, jak jsou ty potvory dobrý. Nechyběl ani ohňostroj na pláži, která byla narvaná k prasknutí:

Asi jsme ho neměli tak parádní jako Lucka v Sydney, ale i tak bylo na co se dívat. Ten večer už byl navíc asi třetí, co jsme tu viděly :) Nejdřív kolem deváté byl takový menší rodinný - hlavně pro děcka, která šla brzy spát. No a v jedenáct jsme viděly půlnoční - na druhém konci té naší obrovské zátoky už je totiž jiný stát - Nový Jižní Wales, kde mají letní čas, a tudíž tam jsou o hodinu napřed. Takže se tam rok 2012 slavil vlastně o hodinu dřív. Je to sranda. Kdo chtěl, mohl si tu hodinku jezdit z letoška do loňska a nazpátek.