Den 38 az 42 "Fraser Island potřetí"

Fraser Island potřetí a naposled. Pak se vrátíme do našich všedních dnů. I ty totiž stojí za to. Třeba včera večer jsme se nemohly dostat do bytu a neměly u sebe vůbec nic kromě propocených triček...

Ale zpátky k našemu klokankovému výletování.

Ve středu jsme měli v plánu objet zbytek severní části ostrova. Ráno jsme ještě vyrazili na kratší trek, takový šestikilometrový okruh, který jsme měli hned za kempem. Byl to náš první výlet na dunu a že to stálo za to! Sice se člověk trmácí nekonečným lesem, až začne pochybovat, jestli dunu dávno neodvál vítr. Ale najednou stojí na kopci a před ním se otevře asi takovýhle výhled:

Ještě, že jsme vyrazili tak brzy ráno. Bylo tam totiž neskutečný horko. Nedokážu si představit, jak je tam přes poledne třeba v takovém lednu. Uff, z toho se mi už teď potí ponožky :)

Naše další cesta vedla po pláži na sever k útesu Indian Heads, z kterého vidíte do průzračného oceánu a při troše štěstí zahlédnete nějakou tu rybičku. Třeba žraloka. My měli štěstí jen na pár delfínů a jednoho rejnoka pohodáře, který si tam tak plaval kolem dokola. Potom jsme se ještě zastavili u bazénků se šampaňským. To zní dobře, co? Alkoholici :) Tyhle bazénky ale nemají kromě bublinek se šampaňským nic společného. Jde o písčité prohlubně ve skalách, kam tryská voda z oceánu. Za přílivu se tedy bazénky napustí, voda se v nich potom krásně ohřívá, ale postupem času zase odteče. Takže to musí mít člověk správně spočítané a dorazit s přílivem.

Od bazénků jsme se jali přejet ostrov na druhou stranu, kde je neskutečně krásná zátoka Wathumba, které jsme si dali oběd a trochu si odpočinuli. Bohužel jsme tam dorazili za odlivu, takže byl všude písek a voda skoro žádná. Za přílivu to ale vypadá doopravdy krásně:

My jsme se s Lůcou do vzduchu nedostaly, abychom měly takový krásný výhled, ale aspoň jsme si našly nějaké pěkné fotogenické místečko dole na zemi:

Ve čtvrtek už nás čekal návrat na pevninu. Cestou na jih jsme se ještě zastavili na několika místech. Nemohli jsme si nechat ujít Eli Creek, největší sladkovodní tok na ostrově, kterým denně protéká 80 miliónů litrů vody. Je to vlastně taková soutěska, kam se lidé chodí unášet proudem:

Po Eli Creek nás čekal další trek na jezero Wabby, které je nejhlubším na ostrově. A od něj už to byla jenom další a další jezera. Především jsme nesměli vynechat jezero McKenzie, které má pravděpodobně nejčistší vodu na světě. Je vlastně plné dešťových kapek, žádná jiná voda do něj odnikud neteče. Písek u něj tvoří téměř čistý oxid křemičitý, který je vhodný na čištění vlasů, pleti nebo klenotů. Tak jsme se tam pořádně vyválely a hurá na pevninu. Nebylo totiž zrovna nejlepší počasí, nad námi se honily mraky, a bůhví co by z toho časem začalo padat. Vykoupeme se holt někdy příště.

Měli jsme to jen tak tak, abychom z ostrova stihli poslední přívoz. Navíc se blížil příliv, takže se ani po pláži nejelo moc dobře. Lukáš to ale zvládnul levou zadní, a tak jsme ve čtvrtek přenocovali opět na pevnině poblíž Cooloola Beach. V pátek už počasí stálo za starou bačkoru, a tak byl čas vydat se domů. Cestou jsme si dali náš první fast food tady u klokanů - KFC a jako dárek jsme si ještě odnesli donuty neboli koblížky, které nám Lukáš věnoval. Mňam.

Poslední zastávka byla u ALDI - ano, německý discount ovládl i místní trh :) Tak jsme si s Luckou udělaly zásoby na další měsíc a Lukáše pak propustily směr Sydney. Tomu patří velké dík, jelikož to s námi (snad) ve zdraví přežil a ukázal nám fantastická místa, na která jen tak nezapomeneme.

A teď zpátky do školy a do práce.

Den 38 az 42 "Fraser Island podruhé"

V úterý byl čas zvednout kotvy z Cooloola Beach a přesunout se na slavný ostrov. Naposledy jsme zastavili v civilizaci, abychom doplnili zásoby (cibuli a rajčata) a vyrazili na přívoz. 100 dolarů za pár metrů tam a zpátky, no rozhodně tam nejsou z levného kraje...

Opět jsme najeli na plážovou dálnici a vydali se vstříc dobrodružstvím. V plánu byla vyhlídková trasa po jižních jezerech. Jen jsme nějak  přehlídli jednu odbočku, a tak jsme neviděli jezero ani jedno :) Ale vlastně jo, zastavili jsme v jednom kempu na oběd - vyndali maso, hodili na gril a udělali první burgery. A pak se vydali pěšky na okruh k jednomu menšímu jezeru a potkávali všelijaké prapodivné rostliny:

U jezera byl ale zrovna zájezd německých turistů, tak jsme hned zase utekli. Jinak lidí celkově na ostrově moc nebylo. Zaprvé je před sezónou a zadruhé byl všední den. Takže jsme na cestách málokdy někoho potkali a kempy byly poloprázdné. Kempů je na ostrově taky poskrovnu - nějakých šest nebo sedm, z čehož jsou jen čtyři oplocené. Fraser Island je totiž domovem pejsků Dingo:

Ti sami o sobě nejsou moc nebezpeční, ale ve smečkách, které se chystají lovit, už byste je nechtěli potkat. A kempy plné jídla a odpadků jsou pro ně lákavé sousto. Takže než dorazíte na ostrov, dostanete do ruky spoustu letáků a příruček, jak se chovat, abyste byli v bezpečí a zbytečně dingouše neprovokovali. Až z toho má člověk trochu schízu :) Ale popravdě my málem skoro žádné nepotkali, a to jsme si to po ostrově štrádovali docela dost. Až poslední den jsme potkali jednoho u jezera McKenzie a druhého na pláži, kde očmuchával čísi karavan.

V úterý jsme pak už moc věcí v plánu neměli, jen se zavčasu (rozumějte za odlivu) dostat do kempu. Cestou jsme se ještě zastavili u vraku lodi S.S.Maheno. Trocha faktů: Maheno byl původně luxusním parníkem, během první světové války sloužil jako nemocniční loď a v roce 1935 byl přetahován z Melbourne do Japonska k sešrotování. Cestou však vlečnou loď i Maheno zastihl cyklón a loď byla vyvržena na pláž na ostrově. Později vrak sloužil i jako cvičný cíl RAAF a dnes vypadá nějak takhle:

Do kempíku jsme dorazili tak akorát před setměním, abychom rozdělali stan, konečně se osprchovali (v pondělí to bylo "na prasáka") a udělali si jehněčí k večeři. Mňam. Jsme prostě gurmáni.

Ještě co se týče kempů - mají to tu trochu jinak, než jsme zvyklí od nás. Hlavně si tedy musíte dopředu zarezervovat místo, respektive to můžete udělat i na místě,  ale to (hlavně v sezóně) se nemusí vždy vyplatit. V kempu pak máte udělané "plácky", kde můžete zapustit kotvy. Některé jsou pro karavany, jiné jen pro stany. Nikde není elektřina, jen tedy na záchodech/sprchách. O elektrické zásuvce se vám taky může jen zdát. Jo a na ostrově není signál na mobil. Respektive je na místech, kde to vůbec nečekáte a kde se vám vlastně ani moc nehodí - jako například uprostřed písečné duny nebo na nějakém náhodném kopci, kde jen projíždíte. Takže nadvládu mají telefonní budky :)

No a pak jsou na ostrově taky kempy, které jsou určené jen pro pěší, respektive pro turisty, kteří doma nechali i auto a napříč ostrovem cestují po svých. I ty jsou oplocené, navíc mají speciální bedýnky, kam si dáte věci, kdyby pršelo (dají se i zamknout), nedaleko jsou i záchodky a kohoutky s vodou, ale člověku trochu mrazí, když to vidí:

Není to žádná velká hitparáda, co...

Každopádně s tím se pro dnešek loučíme. Měly jsme tu náročný den. Vstávaly jsme už v šest, páč si nás vybrali jako dobrovolnice pro místní beach volejbalové turnaje (a my rozhodně neprotestovaly). Takže jsme ráno pomáhaly stavět kurty, nosily vodu a pak se odezíráním učily pořádné lekce :) Zítra nás to čeká nanovo, plus jsme zase začaly žít trochu aktivní život a vrátily se k běhání, posilování a jedení mrkví. Síly tedy k večeru ubývají a my si jdeme dát z nostalgických důvodů nějaký český film na dobrou noc.

Zdraví vaše

Den 38 az 42 "Fraser Island poprvé"

WOW. To byl výlet!

Začalo to v pondělí v šest ráno nějak takhle:

Luci sbalila svůj pověstný růžovák, bratranec Lukáš dodal zbytek a jelo se! Tím zbytkem myslíme úplně všechno. Ale úplně. Nejenom, že v autě bylo sbaleno všechno jako třeba stan, spacáky, kariotcové s karimatkami, polštáře, vařiče, lampy, repelenty, lednice a bůhví, co ještě. Ale hlavně, Lukáš je Pan Řidič!

Vzal nás na místa, kam se jen tak někdo nedostane. A to nekecám. Pokud nemáte auto "čtyřkolku" neboli offroad káru, tak máte smůlu. Páč tam, kde jsme byly, není ani centimetr asfaltové silnice. Jezdí se v lese, po dunách a hlavně tedy po pláži:

A kam že jsme se to na týden vytratily? Víceméně za humna :) Tedy za australská humna, tady se vzdálenosti berou v trochu jiném měřítku. Vyrazily jsme na Fraser Island, největší písečný ostrov na světě, který je od nás vzdálený zhruba 300 km na sever.

Nebylo ale kam spěchat, tak nás Lukáš vzal nejprve na Cooloola Beach, kde jsme první noc kempovali. Neskutečný zážitek, co se snad ani nedá popsat. Tak například tohle byl výhled z našeho stanu:

Člověk má 25 km pláže na to, aby si vybral místo na kempování. Plno nebylo, to si asi dokážete představit sami :) Cestou nám Lukáš zastavil na několika fajn místech - kolem pláže je dost zajímavých skalních útvarů, tak jsme si stihly zahrát i na horolezkyně:

Fotek máme mraky, po víkendu je nahrajeme, abyste se měli v těch zimních dnech čím zahřát. Vedro totiž bylo pekelný, ale my si naštěstí vezli občerstvení a tak trochu porušili zákaz pití alkoholu na pláži. Ale jenom malinko :)

Večer jsme si rozdělali oheň, udělali buřty a zapili to Kozlem. Není nad český pivo!

V úterý jsme ráno zabalili stan a vyrazili o kus dál. Ono to ale s tím cestováním po pláži není jen tak. Člověk musí sledovat časy přílivů a odlivů (většinou jsou dva a dva každý den) a podle toho naplánovat cestu. Na některých místech se totiž může stát, že za přílivu je prostě neprojedete. Doporučuje se cestovat zhruba dvě hodiny před a po přílivu. Naopak nejlepší je to samozřejmě za odlivu, to je písek tvrdý skoro jako asfalt a nejvyšší povolená rychlost je 80 km/hod. A to není málo.

Jinak na pláži platí stejná pravidla provozu jako na silnicích, takže se jezdí vlevo, musí se dodržovat povolená rychlost a tak dále. Co je ale asi úplně nejdůležitější - vypustit gumy. Né úplně, to dá rozum, ale upustit se musí, jinak při prvním nájezdu na písek zapadnete. My měli v pneumatikách tlak 16 až 18, oproti nějakým 38, které jsou běžné. Teď jsme chytrý, co :) Ale jet tam samy bez chlapa, asi by nás tahaly z písku ještě teď.

To je z našeho výletu pro dnešek vše, zítra napíšeme, jak jsme pokračovaly cestou necestou dál. A jak jsme začaly, tak taky skončíme- růžovákem na cestách:

Den 35, 36, 37 "Party"

Pátek, sobota, neděle. Ty jo, to to letí! Obzvlášť, když si klokanky užívaly první party víkend:

V pátek nám tu začaly závody, takže blázinec. Lucce nejel autobus do školy, všude plno lidí, tak jsme se odpoledne raději vydaly opačným směrem. Chtěly jsme omrknout světový šampionát ve fitness aerobicu a hip hopu. Bohužel na programu bylo semifinále, které trvalo jen hodinu a půl a vstup byl za 23 dolarů. Tak jsme si raději koupily boty za 20 a jely zase domů :) Ženský...

V plánu totiž byla první návštěva místních klubů. A to je tedy něco. Zaprvé - do klubů se musíte vyfintit minimálně jako když jdete na ples - holky. Zadruhé - musíte mít minimálně deseticentimetrové podpatky - holky. Zatřetí - se musíte zřídit během první hodiny - kluci i holky.  No byl to mazec.

Nevěděly jsme, jak to tu chodí, tak jsme si pořídily takový speciální "pas" na jeden večer, kdy máte zajištěn vstup do 6 klubů, v každém jeden drink zdarma a během přesunů do vás cpou pizzu z krabic. Školní výlet v pátý třídě... co si budeme povídat. Začíná se už v pět odpoledne a po hodině se přesouváte spolu s partou několika set čím dál víc ožralých australanů. Ti se postupně válí všude, po všem a po všech. My měly naštěstí kliku na fajn lidi. Chytli se nás mladý fotbalisti z Melbourne, který to taky moc nebavilo a tak jsme společně vzali nohy na ramena a povídaly si pak raději venku.

No, zkušenost to byla zajímavá, nicméně nedoporučujeme. Ale ty mladý fotbalisty jo :) S nima byla sranda a my měly užitečné lekce angličtiny zdarma.

Ale to sobotní vstávání bylo trochu bolestivý :) Nicméně jsme to překonaly a vydaly se hrát beach volejbal. Natáhli nám sítě na pláži přímo pod barákem, tak jsme nemusely cupitat tři kilometry na kurty na Broadbeach. A dobře jsme udělaly, páč jsme tu u nás dostaly dvouhodinovou lekci od bývalého reprezentanta. Kdo by to nebral, že? Nějak se nikomu nechtělo hrát, tak se tenhle pán věnoval jen a jen nám. Super, jen nás trochu vyřídil, tak jsme odpoledne dospávaly a regenerovaly.

Večer tu pak byl ohňostroj (druhý během jednoho týdne):

A taky starý luxusní káry:

K tomu hrály na promenádě rock&rollové kapely a byla to taková jarní večerní pohoda. My si daly drink v Hard Rock Café a další pak doma na balkoně, páč je to prostě levnější a máme tu lepší výhled :)

Ráno jsme si trochu přispaly a pak šupajdily na pláž prohřát kosti. Jen nám tu někdo ten oceán upíjí. No fakt, je v něm čím dál tím míň vody:

Jen pro srovnání - normálně je voda až k tomu kusu klacku (nebo co to je) v té dolní třetině fotky. Příliv, odliv, čert aby se v tom vyznal. Ale leží se tam dobře :)

A to je teď od nás na nějakou dobu vše. Brzy ráno odjíždíme z města a nějakou dobu budeme pryč. Kde, to se nechte překvapit. Tak hezký týden všem!!

Den 34 "Q Deck - vzhůru do nebes"

Jak mně se dneska motá hlava, tomu byste nevěřili. Lucku jsem vyslala běhat s brazilským spolužákem (já mám za sebou už dvě hodiny v posilovně), ale taky jí není úplně nejlíp, tak snad to nepřeženou. Nevím, jestli je tu dneska nějaký špatný tlak nebo jestli jsme špatný my, každopádně doufáme, že zítra už bude dobře.

Po dlouhé době jsme se zase dnes viděly s Jindřiškou, která je na nás vždycky tak hrozně hodná a ani dnešní výlet nebyl výjimkou. Sice nás vzala jenom "za roh", ale kam! Do nejvyšší residenční budovy na světě! Jojo, takový my tu máme sousedy :)

Je to paráda, hrozně moc jsme se tam chtěly podívat, tak se nám přání splnilo a my děkujeme! Ale byla to vejška, fuj tajbl. Rozhodně to není nic pro slabé povahy:

Holt 77 pater a bůhví kolik metrů. Moment, jdu to vygooglovat, ať tu máte přesné informace :) Takže: budova je vysoká 322m a vyhlídka, na které jsme byly, je ve výšce 230m. Výtah do 77. patra vyjede za 42,7 sekund. A má na stropě kameru, takže to všechno vidíte:

Dobrý sci-fi, co :) My si nahoře daly parádní oběd, koktejly (nealko, vždyť bylo poledne...) a dezertíky. Prostě takový fajn dámský odpoledne. Jen je tedy dnes zataženo (opět, překvapivě), takže jsme moc nefotily výhledy, protože za moc nestály. Ale jeden vám posílám, i s Lůcou, ať vidíte, že jsme tam fakt byly:

Jo a moc díky za první komentáře! Moc nás potěšily, tak díky Siby a námořníci z Tyršovky ;)

Den 32, 33 "Jezdíme sockou"

A fouká a fičí a hučí. A je to hnus. Dneska ani nemůžeme jít na volejbal, protože bychom odlítli všichni zabalený do sítě směr Pacifik. Takže spíme, jíme a válíme se :) Ale jenom dneska. Včera to byla posilovna, škola, běhání... Takovej náš normální den.

Já byla dneska na nějakých fyzio testech kvůli nové práci a řeknu vám, že s tím tady tedy nadělají. Člověk jede dvě hodiny autobusem do neznámých končin, kde půl hodiny skáče na jedný noze, pak na druhý, pak mává rukama a tak podobně. No a pak jede zase dvě hodiny autobusem domů :) Holt chtějí mít potvrzeno, že jste fit a že jim druhý den na pracovišti nezkolabujete.

Co mě ale příjemně překvapuje, jsou řidiči MHD. Hromadná doprava je tu taková všelijaká, autobusy jezdí nejezdí, ale nebudeme si stěžovat - mohlo by to být horší. Na druhou stranu tu jsou hrozně fajn řidiči, žádní páprdové, kteří se tváří, že je otravuje celý svět.

Zrovna dneska jsem byla ztracená jak Alenka v říši divů. Věděla jsem, na kterou ulici mám dojet, ale tady to máte těžký. Autobus zastaví jenom na znamení, ale jak mu máte dát znamení, když nevíte, která ulice je za další zatáčkou. Naštěstí stačí pana řidiče poprosit, aby vám dal vědět a když si ani sám není jistý, tak si to najde na mapě. Takže mi třeba hledal v iPhonu na čekačce na semaforech, kde že to má zastavit a ještě mě málem zavezl až před dveře fyzioterapeutů :) To je servis.

No ale jinak ta cesta byla dobrej vopruz.

Taky jsme zjistily, že se tu tenhle týden koná mistrovství světa ve fitness a hip hopu - zítra to pojedeme omrknout. Ale nezní to špatně. Lucka tu potkala v autobuse tým z Kladna :) Tak třeba narazíme na víc krajanů. Škoda, že jsme to nevěděly dřív, nechaly bychom si přivézt chleba... mně se o něm dneska zdálo. Mňam. Ale vypadá to, že ho dostaneme aspoň v tekuté podobě, páč se nám v neděli přiveze ze Sydney české pivo! Z toho máme tááákovou radost:

PS: můžete nám sem dávat komentáře, všimnul si toho už někdo? :)

Den 31 "Kulturaaa"

Apokalypsa pokračuje:

To vlevo je ráno, které tu máme rády. Vpravo je dnešní apokalypsa. Od rána prší (nemám deštník, samozřejmě), meluzína je naše největší kámoška a ještě, že máme ty svetry od Jindřišky.

A saunu. A vytápěnej bazén. Dneska do něj obzvlášť přiložili. Voda v něm mohla mít takových 35 stupňů. Blaho největší, rochnily jsme se tam dýl, než je asi v týhle teplotě zdrávo. Pak jsme si udělaly parádní večeři a teď dáváme filmové lekce angličtiny. Lucka doplňuje vzdělání oskarovým snímkem Juno a já začala novou sezónu Grey's Anatomy. Takový poklidný pondělní podvečer.

Ráno bylo horší. Začínáme tu totiž mít slušné zácpy - dopravní. O víkendu se tu jedou ty veleslavné automobilové závody, takže půlka silnic ve městě už je kvůli nim uzavřena. Navíc prší, takže všichni cyklisté přesedají do aut. Sečteno podtrženo - víc aut, míň silnic. To nemůže dělat dobrotu. Už aby to bylo za námi.

Co už za sebou máme, respektive co jsme prošvihly, byla místní proslulá Pool Party v kasinech Jupiters, kde včera řádil Flo Rida. Pro starší ročníky - takovej černoch, co zpívá :) Tak příště. Konkrétně 2. ledna na Summafieldayze, kdy za námi dorazí Snoop Dogg. A Moby. A Pendulum. A Scissor Sisters.

A JUSTICE! Z těch mám ale velkou radost. Tak velkou, že si snad jdu hned koupit lístek. No, 140 dolarů, ufff...

Ale čert to vem, letní festival začátkem ledna - to si necháme líbit!

Den 29, 30 "Burleigh Heads"

No, to byl ale víkend... Tady posíláme malou ukázku toho, jak bylo včera a jak dneska:

To abyste doopravdy věděli, že to není jen samé azuro a pětadvacet. Včera se tu přehnala taková bouřka, že jsme myslely, že bude konec světa. Odpoledne jsme tedy strávily v jednom nákupním centru, kde jsme doplňovaly nějakou tu výbavu a šly pak do kina. Tentokrát na film, který raději nebudeme moc doporučovat :)

Mě večer čekala práce, kde mě nejdřív nechali hodinu čekat, protože nebylo moc lidí a po další hodině mi přišlápli moje nalomené prstíky, takže jsem zase šla domů. To bude ale velkolepá výplata.

Každopádně dneska už se tam nahoře umoudřili a poslali nám počasí jako stvořené pro nedělní nicnedělání a výletování. Ráno jsme tedy vyrazily na pláž, ale jen decentně - pálilo to jako čert. Takže po jedenácté šupajdo domů, oběd (Lucka udělala neskutečně výbornej rajčatovej salát), dvacet a hurá objevovat okolí. Tentokrát jsme vybraly Burleigh Heads, což je městečko asi 10 km jižně od nás s malým národním parkem. Opravdu malým - je to jeden kopec se dvěma stezkama :) Ale okolí je parádní:

Stačí z Burleigh Heads obejít kopec a dostanete se do krásné zátoky, kde se dá koupat po obou stranách, bez obřích vln a šílených davů. Až si pořídíme kola, bude to pravděpodobně jedno z našich oblíbených míst pro relax. Nějak se nám nechtělo jít zpátky, a tak jsme se vydaly po pláži dál do Palm Beach a po dlouhé době nafotily pár fotek, které snad zítra dáme na web, abyste se také mohli kochat. Budou to kýče, to je jasný :) Něco v tomhle duchu:

Věřte nám, že to nemáme každý den. Ale když to přijde, tak to doopravdy stojí za to. Pláže tu jsou většinou vylidněné, oceán čistý a relativně teplý, všichni se usmívají... Dneska to doopravdy byla ta pravá nedělní pohoda.

Zítra už zase do školy, do práce, na pohovory, dělat úkoly a učit se. A doufat, že nás zase bude čekat parádní pohodový víkend! Vaše klokanky ;)

Den 27, 28 "Jobless"

Další týden za námi. A dneska v noci to bude měsíc, co tu jsme! To chce oslavit, takže už tu popíjíme vínko a v lednici se nám chladí sushi. To by nám šlo, co :)

Kromě toho, že jsme profesionální konzumentky této japonské pochutiny, jsme také profesionální hledačky práce. Jdeme do nákupního centra, kde nás ve výlohách zajímá jediné - jestli tam mají vyvěšený papír, že mají volné místo. Což je fajn, takhle nic neutratíme. Zatím :) S prací je to ale pořád bída. Já dneska ráno obeslala kdejakou restauraci v okolí a Lucka odpoledne roznášela životopisy kde se dalo.

Jinak já teď musela "oželet" dva večery ve své práci, páč nemůžu moc chodit, ale zítra už to zkusím. Pak se mi ozvali z místního Sea World Resortu, jdu tam v pondělí na pohovor. A taky hodím formulář do Hard Rock Café, které máme hned za rohem. To by byla pecka práce! Takže palce prosíme držet ještě chvíli. Děkujeme!

Poslední dva dny tu byly takové poklidné. Lucka byla včera na výletě v Byron Bay, ano - nejvýchodnějším místě Austrálie. To už jistě víte :) Šlo o školní výlet pro angličtináře, jen jim tedy moc nevyšlo počasí, ale i tak to prý bylo fajn. Viděli velryby a delfíny, ty vám můžeme i ukázat:

Seznámila se tam i s ostatními českými studenty a stala se miláčkem studentů asijských. Ti ji prý dokonce i krmili, jakou o ni měli starost :) Jsou moc fajn, hrozně milí a Lucka už mezi nimi má dost kamarádů. Tady je s Jane, která se ve skutečnosti jmenuje úplně jinak, ale nikdo to tu neumí vyslovit, natož si zapamatovat, a tak je to prostě Jane:

PS: konečně taky někdo menší, než je Lucka :))

A to je asi tak všechno. Pilně studujeme, práci hledáme, před sluníčkem se chráníme a těšíme se na víkend. Pokud vyjde počasí, chceme zítra ráno vyrazit zase na beach volejbal. Davidovi Gregorovi vzkazuju, že si dám na noc "ibáček" a nebudu to přehánět, aby se prstíky uzdravily :) Pak taky chceme vyrazit do kina a do dalšího obchodního centra rozdávat tolik oblíbené životopisy. A ideálně sníst zase nějaké to sushi a vypít alespoň jednu lahvinku vínka. Zdravotní, samozřejmě. I vám přejeme fajn víkend a ať vás ta zima ještě chvíli nechá na pokoji!

Den 26 "Beach volleyball"

Tak přátelé, jestli jsme si včera stěžovaly na špatné spaní, tak dnešní noc to všechno předčila. Máme tu totiž takového souseda, s kterým sdílíme společnou chodbu. A jelikož dveře ani k nám ani k němu nejsou zvukotěsné, tak s ním sdílíme mnohem víc. Samozřejmě ne dobrovolně.

To si takhle dneska v půl druhý ráno přivedl přítelkyni, se kterou byl už na chodbě v družném hovoru. Doma si potom udělali soukromou párty, kde decibely šly dost nahoru. Co si budeme povídat, trochu nás to štvalo. A to jsme ještě nevěděly, že později přijou i decibely lásky... Takže jsme si v půl třetí zapnuly počítače a vesele si povídali s našimi kamarády ze severní polokoule. Techno párty od vedle se postupně změnila v ploužákovou dízu a my větřily poklidný závěr. Vypnuly jsme počítače, zabraly pozice pod peřinou a jaly se usnout. Ha, ani náhodou! Dorazily decibely lásky, ale jaký! Vzhledem k tomu, že náš blog je mládeži přístupný, nebudu to tady rozvádět. Ale ufff, bylo to tedy něco...

Z ranního běhání tedy opět nic nebylo.

Vynahradily jsme si to procházkou ze školy domů - 4km po pláži bohatě stačily na to, abychom doma v půl pátý vytuhly. Ale procházka to byla parádní, potkaly jsme i první hvězdu, bohužel už tedy neživou, ale tak ji tu aspoň máme na památku:

Naštěstí jsme nevytuhly úplně a v šest jsme vyrazily tady pod barák na pláž, kde máme dva osvětlené kurty na beach volejbal a kde se každou středu hraje jen tak pro srandu klokanům. Tedy sranda je to za deset dolarů, ale člověk má sítě, míče a spoluhráče. Jo a dnes se hrálo za úplňku (ten vlevo nahoře):

Hraje se tu ve čtyřech, tak jsme se  k někomu přidaly a hurá na to. Mně tedy bohužel hned v prvním setu přišlápl jeden spoluhráč nohu a nevypadá to teď vůbec pěkně. Hlavně se mi to vůbec nehodí, páč zítra mám celej den volejbal ve škole, pak musím do práce a v sobotu jsme chtěly jít zase dopoledne hrát. Ach jo. A s běháním asi taky budu mít útrum na pár dní. Tak na ty moje prstíky myslete, ať brzy splasknou :)

Lucka se pilně učí, i když zítra jede na výlet - na Byron Bay, kde už jsme tedy byly, ale se školou to asi bude větší sranda. Jede snad většina studentů angličtiny, tuším, že něco kolem 45 lidí - a vzhledem k počtu brazilských spolužáků bude určitě o zábavu postaráno. Ta se má, co? :) Snad jim tedy vyjde počasí.

Nám večer při tom volejbale trochu pršelo, ale byl to teplý deštík, takže to nevadilo. Rozhodně to bylo lepší, než když jsem si pak šla omejt písek a místo kohoutku na nohy si zmáčkla sprchu. Ehm. Ale co, i přesto jsme se vydaly na malou procházku po promenádě, kde ve středu bývají trhy a tady je něco z nich:

Pro dnešek vše :) Přejeme krásný den kamkoliv a samy sobě dobrou noc. Snad už konečně...

Den 25 "Plány"

Holky dneska měly velkolepé plány. Po tom, co šly včera večer spát už v devět, chtěly jít ráno běhat. Davidovi Gregorovi vzkazují, že to zase tak nezdravý není, jak kdysi vyprávěl :)

Tož jdeme spát už v devět, takže se logicky probudíme ve čtyři, vyspinkaný do růžova, ale venku tma jak v pytli. Tak si řekneme, že kdyby bylo světlo, šly bychom hned, ale že tedy počkáme do šesti. V šest zvoní budík, Lucka ho zastavuje, něco mi říká, já neslyším, páč už zase spím a budím se až v sedm, kdy samozřejmě už nestíháme vyběhnout.

A pak si nadáváme, protože venku je nehorázně hezky, teplo a oceán bez vlnek. Takovej českej rybníček, jen s rozdílem, že do rybníka byste asi neměli moc chuť po ránu skočit :) Tady to máte:

Cíl pro dnešní noc je tedy jasný. Nejít spát před desátou a neprobudit se před šestou. Ráno má být zase krásně, tak nahodíme plavky, běžecké úbory a dáme ranní pacifickou rozcvičku.

Jinak počasí přes den pořád stojí za prd. Nedejte na fotky, vypadá to všechno hezky, ale je dvacet stupňů a fouká takovej vítr, že stromy na Sněžníku by se zlomily napětkrát. Palmy jsou zvyklý, ryby asi moc ne. Odpoledne se jich tu pár válelo na písku:

Dneska jsme si koupily míč na beach-volejbal, tvrdej jak vlašskej ořech, takže jsme se chvíli sebetrýznily, ale nemělo to v tom počasí moc cenu. Takže jsme skončily v sauně. Tam je relativně dobře, až na to děsný horko.

Holt si nevybereš :)

Ale dost stěžování si. Za dva týdny nás čeká první "dovolená", kdy za námi dorazí Lucky otravný bratranec ze Sydney :) Společně se budeme otravovat týden na Fraser Island, což je od nás na sever něco kolem 250/300 km. Tak uvidíme, jak to celé dopadne!

Jen tu práci by to už chtělo najít. Dneska mi přišel rozpis na tenhle týden a nic moc. Mám jen pár hodin, ale žádná sláva to není. A Lucka pořád nic. Vyrazíme do terénu a ukecáme je :) To by snad mohlo jít.

Z novinek ještě něco málo - od 21. do 23. října se tu u nás konají nějaké velké automobilové závody. Trať se tu staví už tři týdny, hotely jsou obsazené měsíce dopředu, místa pro dobrovolníky už také rozdaná. Ale třeba z toho trochu uvidíme. Za lístky se nám nechce dávat peníze.

Já už nějaké utratila za Australian Open, kam bych se ráda v lednu podívala - trocha grandslamového tenisu nikdy neuškodí. Je to docela levné, potřebovala jsem jenom pětidenní vstupenku do areálu, která stojí 100 dolarů. Zbytek mi snad koupí tenhle pán, čerstvý šampion, který má v Šanghaji i své vlastní dveře :)

Držte palce, ať Tomovi vydrží forma a my jsme v Melbourne co nejdýl! Dííky a dobrou noc!

Den 24 "Běhám, běháš, běháme"

Holky jsou dneska vyřízený. Pondělí asi bude vždycky bolet...

Ale jinak den to byl parádní. Sluníčko svítilo, ve škole na nás byli hodní a sluníčko pořád svítilo :) Lucka si ho užila o trochu víc, jelikož končí ve škole už po jedné odpoledne a já až před pátou. Takže si dala relax na pláži a sbírala síly na večer.

Byly potřeba. Běhat chodíme už třetí týden, snažíme se obden a začínaly jsme na nějakých 3 kilometrech. Já tedy třech hodně pomalých kilometrech, páč jsem velryba a moc mi to nelítá. Lucka je raketa, ta to má zmáknutý, předběhla by tu všechny klokany. Každopádně - dneska jsme daly 7 kilometrů! Neuvěřitelný... Myslela jsem, že vypustím duši. Ale my to daly a teď je nám parádně. Jdeme tedy spát, ale ta únava je moc fajn!

K tomu všemu jsme si udělaly parádní večeři. Velké díky za recept patří Honzíkovi Nádrů, který mi letos v Holandsku dával kurzy vaření. Jeho cuketovou dobrotou se tu cpeme týden co týden:

Noo, jinak stále sháníme práci, zase máme pár dalších tipů, tak na nás myslete.

Jo a prý u vás v Česku rostou houby, už nám byla slíbena domácí bramboračka v prášku, tak jsme zvědavé, jestli dorazí. Předem děkujeme, vaše klokanky!

Den 21, 22, 23 "Weekend fun!"

Léto se vrátilo!

Technicky je tedy pořád začátek jara, ale prakticky jsme dnes řádily v Pacifiku a za dvě hodiny si pořádně opálily zadky :) Ani jsme to nečekaly, šly jsme se v devět ráno projít a v jedenáct se vrátily o odstín tmavší. Je to mazec! Mažeme se o sto šest, takže žádný strach. Taky jsme pokřtily naše nové plážové oblečky a konečně posíláme slibované fotky:

Už bylo načase. Včera nám tu totiž celé dopoledne bouřilo, ale odpoledne se počasí umoudřilo a my pro změnu vyrazily na minigolf. Po dvou týdnech jsme zase viděly Jindřišku a holky, se kterýma jsme strávily další fajnové odpoledne - ostatně jako vždycky.

Lucka černoška, já albín :) Každopádně jsme si to užily parádně a doufáme, že se s holkama zase brzy uvidíme.

Ale abyste si zase nemyslely, že to je jen samá zábava a leháro... každá už za sebou máme první pracovní zkušenosti. Lucka byla dnes na zkoušku v jedné pekárně - má to hned přes ulici, ale moc nadšená z toho nebyla. Respektive práce by to asi byla fajn, ale paní šéfová je taková všelijaká. Na druhou stranu to vypadalo, že tam Lucka umí nejlíp anglicky a zákazníci si jí hned oblíbili, tak to třeba vyjde. Podáme hlášení :)

Já jsem na tom o něco lépe, včera jsem podepsala smlouvu a dělám servírku v jedné restauraci asi patnáct minut od domova. Zatím je to jen na tři večery v týdnu, takže hledat budu dál a uvidíme. Ale kdybyste sem zavítali někdy na večeři, tak mě najdete tady:

A kdo by chtěl vědět, ještě víc, může se podívat sem. Ale řeknu vám, je to záhul. Můžu mít ze školy tisíc certifikátů a mluvit sebelíp, ale naučit se rozumět místním zákazníkům, co chtějí - to bude chtít ještě čas. Pomalu se učím položky z jídelního lístku a zatím mám na starosti jen pití, ale domů chodím v jedenáct večer úplně vyřízená.

Jinak v pátek jsme ve škole ukončily první část našeho studia a dostaly první hodnocení:

Zítra začínáme obě na novém místě. Lucka bude pokračovat v angličtině v pokročilé skupince a já začínám svůj "odborný" kurz sportování :) U mě to znamená stěhování na jiný kampus a hodiny dvakrát týdně. To jsem zvědavá, co budu se vším tím volným časem dělat.

Jo a filmovým fanouškům vřele doporučujeme film Crazy Stupid Love, na který jsme dneska večer vyrazily. Parádní komedie, žádná velká romantika - takže kluci klidně vyražte taky ;) Opět trochu praktických informací - kino tu stojí 16 dolarů, pro studenty 13.50 a nás naštěstí zachraňuje náš mobilní operátor Optus, takže platíme jenom 10 dolarů - kdykoliv a kdekoliv. A to se vyplatí ;)

Den 20 "Šprti"

Dneska je tu veselo!

Lucka udělala testy, takže zítra končí ve své skupince a pokračuje dál. Respektive výš! Gratulace největší, je to holka šikovná.

Jen tak mimochodem - trochu Lucce nakoukneme pod pokličku, jak to s těmi profesory zvládá. Koukám na její test a super. Začtu se do textů a tam slovíčka, která neznám ani já, ani slovník :)) Ale pozor - slovíčka přežila červenou smršť profesorů a normálně prošla. Takže když chcete vypadat, že umíte, tak si prostě něco vymyslete. Ta holka ví, co dělá :)

Každopádně je to super a máme z toho velkou radost a určitě to oslavíme. Já mám zítra promoci - ano, po dvou týdnech intenzivního studia dostanu parádní certifikát, takže o víkendu určitě uděláme nějakou party.

Já jdu zítra na zkoušku do první práce, tak držte palce, ať tam nic nezmotám a nechají si mě tam. Zatím by to bylo na tři večery v týdnu, ale i to se počítá. Jinak dneska rozesíláme životopisy jak divý, tak to by v tom byl čert, aby něco nevyšlo.

Včera jsem ještě narychlo dělala certifikát RSA - online kurz se ukázal jako správná volba. Je to levnější, já za něj zaplatila 65 dolarů a také je to asi rychlejší. Je v něm hodně čtení, ale kdo má selský rozum, tak to pochopí a udělá za necelé dvě hodinky. Já měla hotovo za hodinu, hlavně tedy proto, že se mi nenačítala videa, která by si člověk měl pustit. Ale na vyplnění testu máte nekonečně možností, takže vás to nechají dělat dokud to nenapíšete správně :) Slušný, co.

A máme zimu, velkou. Dneska i prší a ráno se tu k sobě tulili i ti naši papouškoví kamarádi:

Den 18, 19 "Do práce, mládeži"

Hrozně to tu letí. Máme pocit, že ráno vstaneme, jdeme do školy a už je zase večer. Nestíháme nic pořádnýho, pořád jen škola, vaření, běhání, studium, spánek. To jsem zvědavá, co budeme dělat, až začneme pracovat :)

S prací jsme tenhle týden začaly. Tedy s jejím hledáním. Upravily jsme si životopisy, aby z nás byly zkušené servírky, recepční nebo i uklízečky. Hlavně, když nás někam vezmou a zaplatí nám. Nabídek je docela dost, ale náborové procesy jsou tedy něco, přátelé... Nejen, že musíte doložit reference, ale taky musíte vyplnit čtyřstránkové přihlášky a poslat je poštou. V lepším případě to vyplňujete online, ale i tak to trvá docela dlouho. A pokud tu chcete pracovat v restauraci, baru nebo v klubu, musíte si ještě udělat certifikát RSA - že zvládáte zodpovědně servírovat alkohol. Sranda za $60 a tři hodiny online studia. Zrovna dneska večer se na to chystám. Určitě povyprávím.

Ve škole je to fajn. Lucka dneska dělala první velké testy a moc by chtěla do pokročilejší skupiny, tak ji držte palce. Zítra dáme vědět, jestli to vyšlo. Ale můj osobní tip je, že stopro ;) Já mám před sebou poslední dva dny Academic English, kde mě to taky dost bavilo, až mě skoro mrzí, že to bylo tak krátké. Nicméně zatím úspěšné, jelikož první esej dopadla celkem slušně:

Před chvílí jsem dopsala další, kterou musím zítra odevzdat, tak uvidíme, jak se zadaří. Ale je to docela záhul. Napsat 600 slov na nějaké odborné téma v angličtině...

Naštěstí jsme byly dneska zase běhat, tak jsem nasbírala nějaké endorfiny a hned se to psalo líp :) S tím sportováním se docela držíme. Jeden den chodíme do sauny, druhý běhat a vždycky si dáme tak šest, sedm kilometrů. Já tedy pořád ještě funím, ale věřím, že do měsíce tu budu lítat sem a tam bez zadejchání :))

Před námi je teď pár dnů ne moc hezkého počasí, ale tak aspoň se budeme věnovat té práci a plánování nějakých prvních výletů mimo Gold Coast. Kdybyste měl někdo nějaké tipy, budeme za ně rády!

Den 17 "Do knihovny"

Nevím, jak Lucka, ale já jsem dneska hrozně unavená.

Moment, zeptám se... tak Lucka prý nic. Pohoda jazz :) Holt je to mladá holka :) Ze mě ty podvečerní kilometry běhání dělají trosku. Sedím na posteli a ťukám rychlostí nula nula nic.

Dneska strašně foukalo. To se tu děje celkem často. Meluzína je naše velká kámoška. Člověk si tu přijde jak Jiráskům román - "Proti všem". Každopádně další postřeh od klokanů je ten, že tu spoustu lidí něco dělá. Jako něco pro sebe - běhají, jezdí na kole, surfu, posilují v parcích nebo jenom chodí na dlouhé procházky po pláži.

My měly původně v plánu vytáhnout naše neopreny a pokřtít je v Pacifiku, ale vzhledem k vlnám velkým jak deficit státního rozpočtu, jsme si radši vybraly knihovnu. Mnohem klidnější prostředí. Knihovny tu fungují celkem dobře - jsou v každé čtvrti, jsou zdarma a kromě knížek, filmů, novin, časopisů, nabízejí taky internet (zdarma) a přístup na e-books. Lucka dostala "Alice in Wonderland", ja šáhla po "Consumer Republic", tak snad se tím za 2 týdny úspěšně prokousáme.

A ještě trocha praktických informací - ještě jsme si nepořídily kola, takže se ráno spoléháme na školní autobus a odpoledne kombinujeme vlastní pohon s MHD. Hromadná doprava je tu celkem drahá, pokud tedy nemáte průkazku. Za tu stejnou cestu, za kterou s průkazkou teď dáme zhruba $1.30, zaplatíte klidně i pět dolarů. Takže je dobré si ji pořídit co nejdřív. Autobusy tu jezdí skoro všude a pořád, takže i bez auta tu člověk není ztracený. Ale pravda, pořád jsme na tom lépe než v takovém Sydney, kde za týdenní kupon na MHD dají kolem 40 dolarů.

Den 15, 16 "Víkend na Surfers"

První víkend na Surfers máme za sebou. Celkově v Austrálii to byl už třetí a zatím asi nejklidnější. Žádné velkolepé výlety, žádné párty. Vlastně jsme jen nakupovaly. Ženský, no :)

Ale na naši obhajobu musím říct, že zdaleka ne všechny nákupy byly takové ty typicky ženské. Tak třeba včera ráno jsme šly běhat a doběhly jsme si na farmářské trhy pro čerstvou zeleninu a ovoce. Já snad nikdy nebyla tak ráda, že vidím čerstvou pažitku. No fakt. Po čtyřech kilometrech běhu jsem tam objímala málem i sladké brambory, jako že ty vážně nemám ráda. Cestou zpátky jsme už běžecké boty sundaly a šly s našima zeleninovýma igelitkama po pláži. Igelitky jsme nevyfotily, tak alespoň posíláme naše ranní krásné vyspinkané hlavy.

Poprvé za ty tři týdny jsme také viděly surfaře. Pořádné surfaře, abysme si rozuměli, a ne ty, co se tu pořád válí na prkně a vozí si zadky po vlnách. Už jsem o nich pomalu začínala ztrácet iluze, ale včerejší dopoledne jim reputaci napravilo. Viděly jsme parádní kousky a nemůžeme se dočkat, až se do těch vln taky pustíme.

Výbavu už totiž máme. Jsme strašný, my víme. Ale pokušení je veliké a voda studená, tak jsme dneska nakoupily dresíky a kraťásky. Fotky zítra. Teď máme jenom jednu z koupelny a na ní je vidět víc krémů Nivea, než čehokoliv jinýho...

Joo a abych nezapomněla, dneska jsme byly svědky světového rekordu! No vážně. Pořádala se tu "Bikini Parade", kde bylo potřeba, aby se tu na trase 1,6 km prošlo přes 332 slečen v bikinách. Žádné extra haló, ale povedlo se a tady je závěrečné foto:

A ještě včera - pardon tedy, že tak skáču v čase - jsme měli takovou menší balkonovou seanci se třemi ostatními Čechy, kteří tu také studují. Moc fajn večer.

Na závěr jedno velkolepé poznání. Po týdnu bydlení v naší jedenatřicetipatrové ubikaci, jsme zjistily, že tu není třinácté patro. Ještě jsme to tedy blíže neprozkoumaly, takže nevíme, jestli tu vážně není, anebo je a jenom se schovává:

PS: k obědu jsme opět měly sushi...