Den 14 "Pláž"

Dneska bylo krásně. Tedy až na to probuzení. Před šestou k nám zavítali naši opeření kamarádi:

Všichni si myslí, jaká to není nádhera... přátelé, není. Možná se na to hezky kouká, ale zvukový doprovod je naprosto šílený. A před šestou ráno to doopravdy nechcete slyšet. Takovou malou ukázku najdete tady.

Takže jsme dneska na nohou už pěkných pár hodin. I když... ono to ve skutečnosti tak horké nebude :) Po škole jsme ještě měly dost energie, tak jsme šly domů pěšky po pláži. Máme to tři kilometry a v tomhle počasí je to paráda. Navíc nás poháněla myšlenka, jak se doma převlíkeme do plavek a přidáme se k ostatním plážovým povalečům:

Bylo to vlastně úplně poprvé, kdy jsme vyrazily na pláž. No, nebudeme si nic nalhávat. Vydržely jsme asi tak 40 minut :) Vítr foukal jak blázen, voda ledová, tak jsme udělaly rychle dvě dovolenkové fotky, přestaly dělat hrdinky a šly zase pěkně domů.

Zachutnalo nám tu sushi, a tak bylo k večeři i dnes. Už máme své oblíbené místo, kde mají rolky za 2,60. Je to zhruba 45 kaček a člověk z toho udělá šest kousků sushi. Super, že. Tak se tím cpeme horem dolem. V každém obchoďáku najdete takové tři čtyři kiosky, kde rolky dělají. Lidé to tu mají jako rohlík ke svačině. Sushi jí ve škole, v autobuse, na zastávce, na pláži.

Jinak běhat jsme dneska nebyly. Plány byly veliké, bazén, sauna, jen kdybychom v pět hodin neusnuly jak šípkové růženky :) Zítra to napravíme. Dopoledne si poběžíme na farmářské trhy nakoupit nějaké ovoce a zeleninu. Odpoledne nějaké to studium a večer třeba party? No uvidíme...

Den 13 "Sportem ku zdraví"

Tak to vypada, ze jsme holky sikovny a vcerejskem jsme uzavrely prvni dulezitou klokani kapitolu. Doletely jsme, do skoly chodime a bydlime. A konecne jsme tedy mohly na chvili vypnout, nic nezarizovat a konecne zacit sportovat!

Na behani po plazi jsme nateseny snad uz od te doby, kdy Lucka poslala adresu teticky a my zjistily, ze misto v Melbourne budeme na Gold Coast. Ve meste, o kterem jsme nikdy neslysely, ale ke kteremu ma Google moc hezke obrazky :) Voda je tu vsude - ocean, zatoky, reky, bazeny, virivky...

Ale porad nejak nebyl cas nebo sily nazout bezecke boty a vyrazit. Az dneska a byla to parada. Kolem pate odpoledne jsou uz plaze prazdne, tak jsme nabraly smer jih (po vetru) a rozebehly se. Lucka ma natrenovano, letela s vetrem o zavod, zatimco ja jen doufala, ze preziju. A tak jsme bezely a bezely, chvili sly, pak zase bezely (hodne rychle), az se zacalo stmivat a my se vydaly domu. Proti vetru zadna hitparada, co si budeme povidat. Ale daly jsme to. Sest kilometru pro zacatek staci.

Poprve jsme pak vyzkousely nas mistni bazen, ktery velikostne zaostava, nicmene teplotne mile prekvapuje, je totiz vyhrivany :)

Objevily jsme tu taky saunu a male fitko - staci z naseho patra sjet o dvacet tri niz a mame to vsechno jako na dlani. Jen zpatky clovek trochu cestou nakape, ale ocividne je to bezna praxe a nikoho to netrapi.

Ted jeste najit tu praci. Ukol nejtezsi a nejodkladanejsi. Pristi tyden se na to ale vrhneme, tak drzte palce. Dekujeme!

Den 12 "Nový domov"

Den, kdy jsme se poradne zabydlely a tech par metru ctverecnich vysoko nad zemi je konecne nas sladky domov:

Vylepily jsme si vas tu vsechny. Dobra, skoro vsechny :) Zatim jen ty nejoblibenejsi. Maminky, kocourky, tatinky, pejsky, hlavy mlady, i ty nejmladsi:

A az zase nasetrime nejaky dolarky, tak si vytiskneme dalsi. Zkusime vas sem nacpat vsechny. At je tu veselo :)

No a to je pro dnesek vsechno, protoze dneska vecer se studuje. Daly jsme rychlou veceri - prekvapive sushi - a hura do prace. Lucka slovicka, ja esej. Bude veselo...

Jo a mame osklivo, to abyste nerikali, jak se tu mame krasne, kdyz vlastne nemame :)

Den 11 "Kolaudace"

Dneska stručně.

První noc v pohodě. Jen maminka zapomněla, jaký je časový posun, takže budíček už o půlnoci :) Ne že bych neměla radost, že mi volá, ale druhý budíček (v 6:30) už byl o něco lepší:

Snídaně. Dorazily zase papouchové. Zrovna když jsme přešly na dietní stravu. Musli s jogurtem jim moc nejede. Nám chutná. Takže bude zase.

Procházka na školní autobus, nad námi azuro, před námi první hodiny ve školních lavicích. Spokojenost. Většina lidí je fajn, ten zbytek v hodinách spí. Učivo náročné, slovíček spousty hlavně pro Lucku, takže cestou do školy a ze školy procvičujeme.

Po škole další nákupy do domácnosti. Hrabeme se v koši s kuchyňskými potřebami, nic nenacházíme, Lucka přesto odchází s čímsi v ruce. Po minutě si uvědomí, že to ukradla, tak to rychle vrací :) Pokračujeme a necháváme si tisknout fotky na naši nástěnku. 15 centů za jednu je férová cena, budeme vás tu mít všechny vylepené.

Čekáme na školní bus. Odváží nás na druhý kampus a že dál nejede. Ukazujeme papír, kde máme napsáno, že nás má odvézt domů. Řidič Ken souhlasí, vyjíždí, couvá a bourá. Naštěstí se nic nestalo, tak jen chvíli čekáme a konečně jedeme. Doma na nás čeká teta Jidřiška s povlečením a sojovým mlékem pro Lucku, co jsme si zapomněli u nich doma. Povlékáme postele a vyrážíme pro škrabku a struhadlo. Vracíme se bez struhadla, za to máme jedny nové plavky (Billabong), jedno tričko na běhání (Roxy), jednu kabelku (Roxy) a jedny kraťasy (Rip Curl). A tu škrabku.

Surfers Paradise... Měli slevy.

Sháníme všude kolem sushi, ale japonští kuchaří vaří pouze do šesti a to jsme zrovna byly někde ve zkušebních kabinkách. Kupujeme aspoň feta sýr a doma děláme salát. Otevíráme víno, špunt se zasekává, pomůže až šroubovák. Musíme koupit vývrtku. Hlavně ne žádné další plavky, jen vývrtku... Víno výborné, salát jakbysmet a trochu sushi jsme dostaly od tety. Večeře na balkoně:

Spokojenost.

Den 10 "Surfers Paradise"

První den školy.

První den bez rodiny.

První den ve vlastním bydlení.

Není toho málo a docela se divím, že ještě fungujeme. Vstávaly jsme dost brzy, Lucka snad už v půl páté, abychom v 6:17 stepovaly na autobusové zastávce směr náš nový domov. Nejprve tedy směr naše nová škola, kde nás čekala seznamka se všemi a vším a také rozřazovací test.

O škole napíšeme více někdy jindy, ale vypadá to na moc fajn místo. Překvapil nás osobní přístup naší paní ředitelky, která s námi - zhruba deseti novými studenty - strávila půlku dne. Sama nás zkoušela z konverzace a sama s námi na konci probírala náš studijní plán. A to se cení.

Nedopadly jsme vůbec špatně, Lucka zabodovala v gramatice a vrhne se na konverzaci - musím ji přemluvit ke dvěma hodinám místo jedné :) Mé plány věnovat se chvíli obecné angličtině paní ředitelka zavrhla a poslala mě rovnou do akademické skupinky. A na hodnotící papír napsala, že jsem rodilý mluvčí :) A to se taky cení.

To nejlepší nás ale čekalo odpoledne.

Ve tři hodiny jsme šly podepsat smlouvu od našeho nového bytu a konečně se přestěhovaly do vlastního. WOW. Pořád nám to bere dech. Bydlíme ve 27. patře, kde nám dočasně patří malé studio s balkonem s tím nejlepším výhledem. Určitě vyfotíme zítra, teď posílám jen pár fotek z večera:

Jo a vypadá to, že budeme mít vtipné kamarády:

Jen tedy ještě dneska nemáme povlečení, takže provizorní ručníkové to jistí :) Ale to dáme!

Den 9 "Stěhování"

A balíme.

Z turistek se zítra stanou studentky. Z rodinou hýčkaných slečen budou nezaměstnané holky. Místo báječných večeří bude nízkonákladová dietka. Skončí vození se v Land Roveru, přesedáme na MHD. Holt konec princeznovského života.

Surfers Paradise čeká!

Ráno nás čeká zabíjácké vstávání v pět, pak bus do města, test ve škole, ve tři podpis smlouvy a pak klíče od nového bydlení. Jsme na to zvědavé. Na půl roku se vrátíme do studentských let a v tom našem pidibytečku vyzkoušíme takové kolejní bydlení. I když ale kdo měl na koleji výhled na oceán...

Na chvíli se zasníme a pak hurá do reality. Shánět práci, ať si vyděláme na všechny naše velkolepé cestovatelské plány. Ale teď ještě chvíli toho snění.

Dobrou noc ;)

Den 8 "Brisbane"

Další den, další výlet, další zážitky.

Dnes jsme se vrátily tam, kam jsme před týdnem přiletěly. Do Brisbane. Naše rodinka měla v plánu baletní představení a my se jely seznamovat s hlavním městem Queenslandu. Popravdě jsme se nakonec motaly zhruba jen na pětistech metrech čtverečních :) Ale času zatím dost.

V Brisbane se dnes konal poslední den městského festivalu - stihly jsme to jen tak tak. Na Southbank, kde jsme se toulaly, jsme potkávaly kouzelníky, DJe, kapely. Všude kolem vládla pohoda, hrál se badminton nebo se jen tak válelo ve všudypřítomných lehátkách, hrály šachy:

My to hned vzaly na ruské kolo (že by závan Evropy?) a kochaly se výhledy:

Škoda jen, že jsme o hodinu později zjistily, že jsme měly 20% slevu. Holt, šetřit budeme muset někde jinde... Jinak tedy kolo bylo parádní hlavně po setmění. Za chvíli uvidíte sami.

Co nás ale dostalo nejvíc bylo veřejné koupaliště na břehu řeky a hodinová fronta v místní čokoládovně. Mňam. To jsme totiž v jednu chvíli dostaly chuť na kafe a začaly pátrat po kavárně. A co osud nechtěl, hned před námi očividně vyhlášená čoko-kavárna. Očividně proto, že byla fronta až ven a čekačka dobrou hodinku. Tak jsme si to vystály a nelitovaly.

Jen jsme tedy měly pak co dělat s večeří, která byla stejně famózní. Turecká restaurace opět narvaná k prasknutí a my po dvou chodech stejně tak :) Ale trochu sil ještě zbylo a my se vydaly na laserovou show, která se konala po dobu festivalu každý večer na protějším břehu. Ze zhruba pěti mrakodrapů a několika lodí na řece nám promítaly asi patnáctiminutovou show, která brala dech. Škoda, že se nedalo moc fotit, ale posíláme alespoň malou ukázku:

Den 7 "Sea World"

Prvni tyden mame za sebou. Utika to ani nevime jak... Co den, to neskutecne zazitky. A ani dnesek nebyl vyjimkou. Pocasi nezklamalo, od rana strasilo na obloze azuro a teploty kolem petadvaceti.

Idealni misto pro navstevu Sea World, kde jsme my, vesnicanky, opet byly ze vseho paf. Delfiny, zraloci, rejnoci, tucnaci, morsky okurky, lachtani - sla nam z toho hlava kolem.

Na zacatek trochu praktickych informaci: Sea World je jednim ze tri hlavnich zabavnich parku v nasem okoli. Jeste tu mame Movie World a Wet'n'Wild - a ne, to nejsou zadne prasecinky, i kdyz nazev "Mokre a divoke" asi nebyla ta nejlepsi volba :) Takze hezky po cesku - mame tu jeden zabavni park, jeden morsky svet a jedno bezva koupalko s toboganama. Vstupne nic moc, jednorazove clovek zaplati 80 dolaru (cca 1500 kacek), ale nastesti tu skoro vsude maji permice, takze pulrocni vstupne do vsech tri parku stoji 120 dolaru. A to uz se vyplati. Jen si tedy musite vzit vlastni jidlo, piti a fotaky. Jinak se nedoplatite (jidlo 15 dolaru, piti dalsich 5 a fotky 20 dolaru za kus!!).

Kazdopadne zazitky jsou k nezaplaceni. U show s delfiny jsme s Lucou malem brecely dojetim. Dokonce se nam libila natolik, ze jsme na ni byly dvakrat :) A ja ted setrim na to, abych s nima mohla stravit 5 hodin v bazenu a trenovat je (sranda za 500 dolaru). Asi si to dam letos pod stromecek. Lucka se pry jen bude divat, ale myslim, ze to nevydrzi a pujde do toho taky :) Takze kdyby nekdo nevedel, co nam dat k Vanocum, ozvete se. Posleme cislo naseho klokaniho uctu.

Pak jsme taky videli lachtany - detektivy. Nejvtipnejsi show. Az sem za nami prijedete, vezmeme vas s sebou.

Zraloci byli strasidelny, rejnoku jsme se taky trochu baly, na morsky okurky radeji nesahaly a hvezdy nechaly odpocivat. Jo a uz vime, kde budeme stavet snehulaky - u tucnaku!

Jo a mame internet! Svuj vlastni, rychly, co nam zere spoustu dat a nam to nevadi. Zatim tedy :) Ale i tak slavime a piseme jak divy. Stay tuned!

Den 5,6 "Začátky podruhé"

Jako nemáme se tu špatně, co si budeme povídat. Ale abyste věděli, že to není všechno jen tak růžové:

-  je tu největší ozonová díra na světě, takže na sluníčku je sice krásně, ale moc na něj lézt nemůžeme, pokud se tedy nezabalíme od hlavy až k patě do neoprenu

-  pod okny nám každé ráno bagrují a když říkám pod okny, tak myslím cca 80 cm od mojí hlavy, takže budíček v šest ráno zaručen

-  je tu druhý jarní den a venku je horko, velké horko a bude jenom hůř, takže bez klimatizace ani ránu a s ní zase hurá na angíny

-  jezdí tu na druhý straně silnice, což je pořád dost strašidelný a je zázrak, že nás při přecházení nikdo neporazil, páč furt čučíme na druhou stranu

-  všechno je daleko a většinou za městem, takže bez auta je tu člověk vyřízenej

-  o tom internetu se už se snad ani nebudeme zmiňovat...

-  jo a příští týden nám začíná škola a stěhujeme se do svého bytečku, takže bude konec výletů, válení se na pláži a podobných volovinek, na které je teď dost času :)

A určitě bychom ještě na něco přišly, ale jsme dneska nějaké unavené a moc nám to nemyslí. Byly jsme shánět bydlení. To je kapitola sama pro sebe.

Nabídek je dost, realitky tu jsou na každém rohu, takže nouze není. Jen člověk musí vytrvat, potvrzovat schůzky a chodit na jednu prohlídku za druhou. My první část absolvovaly v úterý, zbytek dneska. A vybraly jsme. Na to si počkejte, páč to teprve bude něco famózního :)

Co nás trochu zarazilo, bylo “výběrové řízení” na nájemce. Kromě třístránkového dokumentu, který jsme musely vyplnit (co a kde děláme, co jsme dělaly předtím, kde jsme bydlely a za kolik, jestli jsme platily nebo dlužily), jsme musely nasbírat 100 bodů za nejrůznější dokumenty. Pasy, řidičáky, výpisy z účtů, doporučení... no, nebylo to úplně jednoduchý. Ale máme to a až podepíšeme smlouvu a nastěhujeme se, tak pošleme fotky.

Jinak si ještě pořád užíváme toho, jak nás teta Jindřiška vozí na výlety - jejich tři holky mají totiž teď dva týdny prázdniny. Včera nás vzaly do Byron Bay, nejvýchodnějšího místa v Austrálii.

To byla velká paráda! Cestu tam jsme tedy úspěšně prospaly, jelikož na nás asi dolehl jet leg a my byly po probdělé noci naprosto nepoužitelný. Jakmile jsme ale dorazily na místo - wow! Oceán kolem dokola, v něm delfíni, nehorázně úchvatné výhledy a maják :) Zítra zkusíme nahrát další fotky a uvidíte sami, že tam se rozhodně stojí za to vrátit. Už jsem říkala, že jsme viděly delfíny? :) Z toho jsme byly hodně paf. A asi to nebylo naposledy, jelikož je zrovna pozorovací sezóna na velryby, takže paf budeme ještě několikrát. Jo a ty delfíny jsme stihly vyfotit. Taky pošleme.

No a vlastně ještě jedna taková nezáviděníhodná věc - stýská se nám. Po maminkách a tatíncích, babičkách a dědečkách, kamarádech a kocourech, Slavpíčcích a paštikách.

Den 2,3,4 "Začátky poprvé"

Dneska vas konecne ceka jeden vypraveci prispevek aneb takove male “bylo nebylo”.

Nemyslete si, ze bychom vam nechteli nic rict, ba naopak. Jen nas tu porad trapi internet. Clovek tu nenarazi na zadne wi-fi, lide maji doma vetsinou internet pres telefon (ano, jiz nekolikrat zminovanou historickou paradu - vytacene pripojeni), a tak nam zbyva bud cekat (coz se nam vetsinou nechce) anebo jit ke stryckovi McDonaldovi (kam se nam uz vubec nechce). Takze to nakonec dopada tak, ze lezime v posteli, piseme blog nanecisto a az se zadari, povesime to online.

Inu ale pojdme pekne poporadku.

To jsme se takhle s Luckou vydaly do Australie. Nastoupily jsme jeden ctvrtek ve ctyri hodiny do letadla v Praze a v sobotu z nej ve dve rano vystoupily v Brisbane. Ona to tedy byla letadla dve - v Dubaji si nas z toho mensiho prehodili do vetsiho, s kterym jsme se jeste na skok stavili v Singapuru.

Cesta to byla fajn, sem tam to s nami trochu ve vzduchu zacloumalo, ale jinak o nas bylo postarano pekne. Jidla dostatek a zabavy jeste o neco vic. Kde jsou ty casy, kdy jsem letala do Ameriky a na vyber byly 4 filmy a dvakrat tolik rozhlasovych stanic. A kdyz me jeden film nebavil, musela jsem pockat, nez skonci, abych se podivala na dalsi. Dnes si clovek muze vybrat z nabidky nekolika set filmu, serialu, dokumentu a o hudbe ani nemluve. Zapnout, vypnout, prepnout, pretocit, zatocit - no proste vsechno dle sveho gusta a stavu mocoveho mechyre :)

No nic, kde ze jsme to skoncily?

Brisbane, letiste, celnice, taxik, hotel, spanek, auto, Gold Coast. Takhle nejak to vypadalo po priletu. Vyzvednul nas strycek Emanuel, coz je manzel Lucky tety Jindrisky, ktera vlastne neni moc teta, ale sestrenice Lucky mamky... jenze pro to asi nemame nazev, tak je to proste teta :) A teta a strejda maji tri holky, ted tedy pet holek, jelikoz nam poskytli docasny azyl. Zatim tedy bydlime v Novem Jiznim Walesu nebo Jiznim Novem Walesu (nikdy nevime, jak je to spravne).

Kazdopadne bydlime a je nam dobre. I tady je o nas krasne postarano, jidla dostatek a zabavy jakbysmet. Hned v sobotu jsme omrkly ocean, udelaly padesat tisic fotek kycoviteho zapadu slunce a vzdychaly nad tou nadherou.

Nedele to pak vsechno prebila, jelikoz nas vzali na KLOKANY! A ne jen tak na koukani na klokany. Tsss, tady jsou klokani jak kocky domaci. Vali se vsude, spi, nechaji se krmit a hladit a simrat a fotit ze vsech moznych i nemoznych pozic. 

Takze holky cesky z toho byly vypleskly peknych par hodin a porad za nima chodily s pytlickem dobrot, nez klokany (a prisedici holuby, slepice, kachny a jinou drubez) precpaly k prasknuti.

Krmit jsme chtely i dalsi havet, ale ocividne tu vladne zimni spanek, takze se vsude chrnelo. U medvídků koala, wombatů, krokodýlů a hlavně tedy u těch koalovic. Jen emu furt někde lítali, drůbež no... Pak měli jestě lítat nějací papoušci, které jsme taky měly krmit, ale ti byli asi ve stávce. Místo avizovaných stovek hladových krků přiletělo všehovšudy deset gurmánů, co si “zobli” bambusového mléka, se kterým tam stálo dobrých padesát lidí - nedočkavců s foťákem v pravé ruce a miskou s mlékem v natažené levé. Parádní posilovací cvičení - cislo dve.

Paradni posilovaci cviceni cislo jedna totiz probehlo uz totiz dopoledne. Vyfasovaly jsme kombinezy ala pracovnik technickych sluzeb, k tomu dostaly vystroj a hura do dzungle. Cekal nas totiz mistni prosluly lanovy park, kde jsme tedy dostaly od tech nasich mrnousu poradne na pr***. Holt provazochodectvi nekolik metru nad zemi budeme muset jeste procvicovat. Ale zazitek paradni, mame za sebou dva zelene (rozumej nejlehci) okruhy a pred sebou cerveny (pro pokrocile) a cerny (pro sebevrahy). Ale to dame!

V nedeli jsme krome klokanu, spicich koal, prejedenych papousku a provazochodectvi, take poprve okusily chladne vody Pacifiku. Stezovat si rozhodne nechceme, ocean je paradni, ale zatim jenom na pohled. Na vlastni kuzi to jeste moc neni. Ale byly jsme tam, jak jsme slibily - aspon po kolena.

A abychom toho nemely malo, v pondeli nas opet posadili do auta a hura za dalsimi krasami mistni krajiny. Tentokrat to bylo mene adrenalinu, ale o to vice chutovych zazitku - ted uz ne pro klokany, ale pro nas samotne. Vyrazily jsme totiz do Tropical Fruit World. Pro anglicky nemluvici - svet tropickeho ovoce. Tam se nam, vesnicankam, moc libilo. Uz jenom proto, ze nas vozil paradni traktor s paradnim zemedelcem. A misto klokanu nas cekaly ovecky, kravicky, kachnicky, husicky, oslici a slepicky, i kdyz slepicky velice divneho vzezreni. Takovy civava-slepicky. Ale to s ovocem vlastne moc nesouvisi.

Takze to ovoce - jestli se dobre pamatuju, tak nas zemedelsky pruvodce rikal, ze jde o zahradu, kde je nejvice tropickeho ovoce na jednom miste - na svete. A mel pravdu. Polovinu ovoce jsme neznaly ani z obrazku. Takze jsme se kochaly a ochutnavaly, co to slo. A co nas zaludek zvladnul :)

Vozily jsme se take na lodicce, kde jsme cestou ochutnaly mulberry - takove o neco vetsi a sladsi ostruziny se stopkou a ktera nas dovezla na jeden ostruvek uprostred vsech tech ovocnych sadu, lesu a plantazi. Tam na nas cekala okruzni jizda minivlackem a par minut pro volnou zabavu. Minigolf, volejbal, basketbal nebo okupace stareho trakturku - kazdy si chvili vyvadel, co hrdlo racilo.

Proste takove pohodove odpoledne.

A v utery uz jsme musely zacit delat neco poradneho. Treba hledat bydleni. I kdyz vlastne nejake to zarizovani jsme uz mely za sebou. Banku a telefony. To druhe bylo o neco snazsi nez to prvni. Daly jsme na rady kamaradu blogeru a dalsich kamaradu odtud z klokanova a “upsaly” se spolecnosti Optus. Za 30 dolaru jsme dostaly bonus na volani 300 dolaru, k tomu neomezeny pristup na socialni site z mobilu a zatim to vypada, ze i neomezene sms. Popravde se v tom vsem jeste moc nevyzname, ale kredit nam neubyva, tak proc se trapit :)

Zato v bance jsme se trapily o neco vic. Predevsim jsme cekaly hodinu, nez se nas nekdo ujal. A pak dalsi hodinu vyrizovaly vse potrebne. Opet jsme vybiraly na zaklade doporuceni a ucet si udelaly u banky Commonwealth. Co nas prekvapilo, byly urokove sazby na sporicim uctu, ktery jsme dostaly zdarma k tomu beznemu. 5,85%. Slusne. Mozna se vyplati si ceske ucty docasne presmerovat sem, kde se s nimi bude neco malo dit.

No a to by snad pro dnesek stacilo, ne? :)

Den prvni...

...se nam pomalu blizi ke konci.

Uprimne nevim, kde s tim vsim vypravenim zacit. Mozna jeste chvili pockame, jestli se nahodou neprobudime a nezjistime, ze se nam to vsechno jenom zdalo :)

Kazdopadne jsme na miste. A to ne jen tak ledajakem. Z terasy naseho docasneho domova na kopecku se divame dolu na zatoky, lesy a ocean. Trapny kyc. Ale je to famozni. Zatim jsme k oceanu stihly jenom jednu vecerni prochazku, ale zitra tam skocime. Zraloci, nezraloci.

Mozna jen par postrehu, zitra snad uz bude vic sil na nejake delsi povidani...

- hrozne brzy se tu stmiva... v sest hodin vecer je tma jak v pytli, fakt jak v pytli
- netopyri tu delaji hroznej kraval
- internet je vytacenej :)
- rizeni vpravo je mazec, za volant tu tedy jen tak nesedneme, jinak plnime titulni stranky mistnich novin
- krome zraloku mame davat bacha na hady, klokany a svaby
- surfovani bude velka parada!!!

START

Klokanky jsou zmatený. Neví hodiny ani dne... časový posuny jsou  mazec.

Ale jsme TADY!

Hodíme nějaký rychlospánek (je 3:20 ráno), v 10 si nás vyzvednou klokani a pak to začne. Jinak jsme za dealerky se všema těma práškama, co si sem vezeme. U celníku bylo veselo. Lucka jim vyprávěla, že je to "anticonception" :) O cigárech ani nemluvím. Nekuřačky, samozřejmě.

Tak dobrou noc!

Jedna

.A letíme. A píšeme tuhle zprávu pozpátku. Je to mazec

.A taky si dáváme furt do nosu. Celej den hladovka a pak v letadle luxusní menu zapíjené Chardonney, které jsme jako správné češky zředily nějakou citronádou. V Dubaji se cpeme tuňákem (o půlnoci), zatímco venku je příjemných 34 stupňů. Sem tedy na dovolenou nikdy.

Teď nás čeká ještě příjemnějších 16 hodin ke klokanům. To bude velká paráda. Moc se těšíme. Zase zapaříme Tetris, v tom jsme v letadle totiž nejlepší. Filmy jsou pro děcka.

Daly bychom sem pár fotek, Lucka se teď porvala s plastovým trezorem na čtečku karet, abychom něco mohly nahrát, ale wi-fi je tu pravděpodobně vytáčená. A to točí nás, takže fotky příště. A že jich bude. Holky na výletě, no...

Dva

2 dny do odletu... uff, to není moc.

Sbaleno není, pořád žiju v domnění, že to prostě zítra nějak dám. Stejně jako mám v plánu dát těch dalších pětadvacet věcí, co tu straší na seznamu.

A ten kufr - tak ten je, přátelé, fakt malej. Před chvílí jsem se na něj byla podívat a není to žádná hitparáda. Sbalit svůj život do 30 kg, tomu říkám výzva.

Každopádně mám za sebou poslední letošní "živé" setkání s mými Young Heads, na který jsem čím dál víc pyšná. Opouštím je v rozkvětu, tak doufám, že mi tu neuvadnou. Zalévat, prosím!

Pár praktických postřehů z dneška
- je absolutně nemožné sehnat příslušenství na MacBook v jejich specializovaných prodejnách; na co se tedy specializují, to bych ráda věděla...
- slečna Doležalová, co má lékárnu v Palladiu, neví, kde má Urinal...
- roaming ke klokanům je od 02 zatraceně drahej, viva la Skype
- není jam jako džem :)
- jo a Young Heads jsou prostě nejlepší mladý hlavy!

Tři

3 dny do odletu
Zajímavé, že první otázka všech mých kamarádů dneska zněla: "Máš už sbaleno?" Nemám, přátelé. Vůbec nic. Naopak jsem si vybalila věci, které jsem si přivezla z Děčína. A teď se válím v posteli a přemýšlím, jestli ten time-management posledních dnů nějak zvládnu. Místo abych balila...

3 krát zubař
Poslechla jsem rady a vyrazila po hrůzných deseti (možná dvanácti) letech k zubaři. Stydím se, ano, je to fakt dlouho, ale pojďme se v tom dál nehrabat. Prostě trauma z dětství. Každopádně výsledek je takový, že za tři návštěvy se opravily tři staré plomby, jeden kazík a jedno cosi, co si nepamatuju. Za největší úspěch ale považuji to, že se už nebojím. Tedy doufám.

3 flašky
Kromě spousty jídla tu mám taky tři flašky alkoholu tvrdšího (Berentzen apod.) a tři flašky alkoholu lehčího (víno apod.). Myšlenku, že bych třeba takové vánoční červené víno od TV NOVA vezla coby dárek, jsem zahnala snad ještě před tím, než mě napadla. Nicméně ty tři plus tři jsou už slušnej důvod udělat o poslední pražské noci pyžamovou párty.

jo a 14
To s trojkou vůbec nesouvisí, ale mám to tu u sebe - seznam věcí, které musím udělat, nakoupit, vyzvednout, přesunout, vyřídit a bůhví, co ještě. Není toho moc, ale některé body mají víc odrážek, takže toho nakonec je docela dost :) Inu, zítra je taky den.