Jako nemáme se tu špatně, co si budeme povídat. Ale abyste věděli, že to není všechno jen tak růžové:
- je tu největší ozonová díra na světě, takže na sluníčku je sice krásně, ale moc na něj lézt nemůžeme, pokud se tedy nezabalíme od hlavy až k patě do neoprenu
- pod okny nám každé ráno bagrují a když říkám pod okny, tak myslím cca 80 cm od mojí hlavy, takže budíček v šest ráno zaručen
- je tu druhý jarní den a venku je horko, velké horko a bude jenom hůř, takže bez klimatizace ani ránu a s ní zase hurá na angíny
- jezdí tu na druhý straně silnice, což je pořád dost strašidelný a je zázrak, že nás při přecházení nikdo neporazil, páč furt čučíme na druhou stranu
- všechno je daleko a většinou za městem, takže bez auta je tu člověk vyřízenej
- o tom internetu se už se snad ani nebudeme zmiňovat...
- jo a příští týden nám začíná škola a stěhujeme se do svého bytečku, takže bude konec výletů, válení se na pláži a podobných volovinek, na které je teď dost času :)
A určitě bychom ještě na něco přišly, ale jsme dneska nějaké unavené a moc nám to nemyslí. Byly jsme shánět bydlení. To je kapitola sama pro sebe.
Nabídek je dost, realitky tu jsou na každém rohu, takže nouze není. Jen člověk musí vytrvat, potvrzovat schůzky a chodit na jednu prohlídku za druhou. My první část absolvovaly v úterý, zbytek dneska. A vybraly jsme. Na to si počkejte, páč to teprve bude něco famózního :)
Co nás trochu zarazilo, bylo “výběrové řízení” na nájemce. Kromě třístránkového dokumentu, který jsme musely vyplnit (co a kde děláme, co jsme dělaly předtím, kde jsme bydlely a za kolik, jestli jsme platily nebo dlužily), jsme musely nasbírat 100 bodů za nejrůznější dokumenty. Pasy, řidičáky, výpisy z účtů, doporučení... no, nebylo to úplně jednoduchý. Ale máme to a až podepíšeme smlouvu a nastěhujeme se, tak pošleme fotky.
Jinak si ještě pořád užíváme toho, jak nás teta Jindřiška vozí na výlety - jejich tři holky mají totiž teď dva týdny prázdniny. Včera nás vzaly do Byron Bay, nejvýchodnějšího místa v Austrálii.
To byla velká paráda! Cestu tam jsme tedy úspěšně prospaly, jelikož na nás asi dolehl jet leg a my byly po probdělé noci naprosto nepoužitelný. Jakmile jsme ale dorazily na místo - wow! Oceán kolem dokola, v něm delfíni, nehorázně úchvatné výhledy a maják :) Zítra zkusíme nahrát další fotky a uvidíte sami, že tam se rozhodně stojí za to vrátit. Už jsem říkala, že jsme viděly delfíny? :) Z toho jsme byly hodně paf. A asi to nebylo naposledy, jelikož je zrovna pozorovací sezóna na velryby, takže paf budeme ještě několikrát. Jo a ty delfíny jsme stihly vyfotit. Taky pošleme.
No a vlastně ještě jedna taková nezáviděníhodná věc - stýská se nám. Po maminkách a tatíncích, babičkách a dědečkách, kamarádech a kocourech, Slavpíčcích a paštikách.
Žádné komentáře:
Okomentovat