Dneska vas konecne ceka jeden vypraveci prispevek aneb takove male “bylo nebylo”.
Nemyslete si, ze bychom vam nechteli nic rict, ba naopak. Jen nas tu porad trapi internet. Clovek tu nenarazi na zadne wi-fi, lide maji doma vetsinou internet pres telefon (ano, jiz nekolikrat zminovanou historickou paradu - vytacene pripojeni), a tak nam zbyva bud cekat (coz se nam vetsinou nechce) anebo jit ke stryckovi McDonaldovi (kam se nam uz vubec nechce). Takze to nakonec dopada tak, ze lezime v posteli, piseme blog nanecisto a az se zadari, povesime to online.
Inu ale pojdme pekne poporadku.
To jsme se takhle s Luckou vydaly do Australie. Nastoupily jsme jeden ctvrtek ve ctyri hodiny do letadla v Praze a v sobotu z nej ve dve rano vystoupily v Brisbane. Ona to tedy byla letadla dve - v Dubaji si nas z toho mensiho prehodili do vetsiho, s kterym jsme se jeste na skok stavili v Singapuru.
Cesta to byla fajn, sem tam to s nami trochu ve vzduchu zacloumalo, ale jinak o nas bylo postarano pekne. Jidla dostatek a zabavy jeste o neco vic. Kde jsou ty casy, kdy jsem letala do Ameriky a na vyber byly 4 filmy a dvakrat tolik rozhlasovych stanic. A kdyz me jeden film nebavil, musela jsem pockat, nez skonci, abych se podivala na dalsi. Dnes si clovek muze vybrat z nabidky nekolika set filmu, serialu, dokumentu a o hudbe ani nemluve. Zapnout, vypnout, prepnout, pretocit, zatocit - no proste vsechno dle sveho gusta a stavu mocoveho mechyre :)
No nic, kde ze jsme to skoncily?
Brisbane, letiste, celnice, taxik, hotel, spanek, auto, Gold Coast. Takhle nejak to vypadalo po priletu. Vyzvednul nas strycek Emanuel, coz je manzel Lucky tety Jindrisky, ktera vlastne neni moc teta, ale sestrenice Lucky mamky... jenze pro to asi nemame nazev, tak je to proste teta :) A teta a strejda maji tri holky, ted tedy pet holek, jelikoz nam poskytli docasny azyl. Zatim tedy bydlime v Novem Jiznim Walesu nebo Jiznim Novem Walesu (nikdy nevime, jak je to spravne).
Kazdopadne bydlime a je nam dobre. I tady je o nas krasne postarano, jidla dostatek a zabavy jakbysmet. Hned v sobotu jsme omrkly ocean, udelaly padesat tisic fotek kycoviteho zapadu slunce a vzdychaly nad tou nadherou.
Nedele to pak vsechno prebila, jelikoz nas vzali na KLOKANY! A ne jen tak na koukani na klokany. Tsss, tady jsou klokani jak kocky domaci. Vali se vsude, spi, nechaji se krmit a hladit a simrat a fotit ze vsech moznych i nemoznych pozic.
Takze holky cesky z toho byly vypleskly peknych par hodin a porad za nima chodily s pytlickem dobrot, nez klokany (a prisedici holuby, slepice, kachny a jinou drubez) precpaly k prasknuti.
Takze holky cesky z toho byly vypleskly peknych par hodin a porad za nima chodily s pytlickem dobrot, nez klokany (a prisedici holuby, slepice, kachny a jinou drubez) precpaly k prasknuti.
Krmit jsme chtely i dalsi havet, ale ocividne tu vladne zimni spanek, takze se vsude chrnelo. U medvídků koala, wombatů, krokodýlů a hlavně tedy u těch koalovic. Jen emu furt někde lítali, drůbež no... Pak měli jestě lítat nějací papoušci, které jsme taky měly krmit, ale ti byli asi ve stávce. Místo avizovaných stovek hladových krků přiletělo všehovšudy deset gurmánů, co si “zobli” bambusového mléka, se kterým tam stálo dobrých padesát lidí - nedočkavců s foťákem v pravé ruce a miskou s mlékem v natažené levé. Parádní posilovací cvičení - cislo dve.
Paradni posilovaci cviceni cislo jedna totiz probehlo uz totiz dopoledne. Vyfasovaly jsme kombinezy ala pracovnik technickych sluzeb, k tomu dostaly vystroj a hura do dzungle. Cekal nas totiz mistni prosluly lanovy park, kde jsme tedy dostaly od tech nasich mrnousu poradne na pr***. Holt provazochodectvi nekolik metru nad zemi budeme muset jeste procvicovat. Ale zazitek paradni, mame za sebou dva zelene (rozumej nejlehci) okruhy a pred sebou cerveny (pro pokrocile) a cerny (pro sebevrahy). Ale to dame!
V nedeli jsme krome klokanu, spicich koal, prejedenych papousku a provazochodectvi, take poprve okusily chladne vody Pacifiku. Stezovat si rozhodne nechceme, ocean je paradni, ale zatim jenom na pohled. Na vlastni kuzi to jeste moc neni. Ale byly jsme tam, jak jsme slibily - aspon po kolena.
A abychom toho nemely malo, v pondeli nas opet posadili do auta a hura za dalsimi krasami mistni krajiny. Tentokrat to bylo mene adrenalinu, ale o to vice chutovych zazitku - ted uz ne pro klokany, ale pro nas samotne. Vyrazily jsme totiz do Tropical Fruit World. Pro anglicky nemluvici - svet tropickeho ovoce. Tam se nam, vesnicankam, moc libilo. Uz jenom proto, ze nas vozil paradni traktor s paradnim zemedelcem. A misto klokanu nas cekaly ovecky, kravicky, kachnicky, husicky, oslici a slepicky, i kdyz slepicky velice divneho vzezreni. Takovy civava-slepicky. Ale to s ovocem vlastne moc nesouvisi.
Takze to ovoce - jestli se dobre pamatuju, tak nas zemedelsky pruvodce rikal, ze jde o zahradu, kde je nejvice tropickeho ovoce na jednom miste - na svete. A mel pravdu. Polovinu ovoce jsme neznaly ani z obrazku. Takze jsme se kochaly a ochutnavaly, co to slo. A co nas zaludek zvladnul :)
Vozily jsme se take na lodicce, kde jsme cestou ochutnaly mulberry - takove o neco vetsi a sladsi ostruziny se stopkou a ktera nas dovezla na jeden ostruvek uprostred vsech tech ovocnych sadu, lesu a plantazi. Tam na nas cekala okruzni jizda minivlackem a par minut pro volnou zabavu. Minigolf, volejbal, basketbal nebo okupace stareho trakturku - kazdy si chvili vyvadel, co hrdlo racilo.
Proste takove pohodove odpoledne.
A v utery uz jsme musely zacit delat neco poradneho. Treba hledat bydleni. I kdyz vlastne nejake to zarizovani jsme uz mely za sebou. Banku a telefony. To druhe bylo o neco snazsi nez to prvni. Daly jsme na rady kamaradu blogeru a dalsich kamaradu odtud z klokanova a “upsaly” se spolecnosti Optus. Za 30 dolaru jsme dostaly bonus na volani 300 dolaru, k tomu neomezeny pristup na socialni site z mobilu a zatim to vypada, ze i neomezene sms. Popravde se v tom vsem jeste moc nevyzname, ale kredit nam neubyva, tak proc se trapit :)
Zato v bance jsme se trapily o neco vic. Predevsim jsme cekaly hodinu, nez se nas nekdo ujal. A pak dalsi hodinu vyrizovaly vse potrebne. Opet jsme vybiraly na zaklade doporuceni a ucet si udelaly u banky Commonwealth. Co nas prekvapilo, byly urokove sazby na sporicim uctu, ktery jsme dostaly zdarma k tomu beznemu. 5,85%. Slusne. Mozna se vyplati si ceske ucty docasne presmerovat sem, kde se s nimi bude neco malo dit.
No a to by snad pro dnesek stacilo, ne? :)
Žádné komentáře:
Okomentovat