25 to go "Na cestách"

Nestíhám, nestačím, občas ani nesvačím :)

I když to zase ne, svačinky stíhám. Ale se psaním je to horší. Co k nám dorazila návštěva, tak není moc času nazbyt. Pořád někde lítáme, a to doslova. Třeba teď jsme v Sydney a v pátek zase letíme fuč.

Přemýšlím, o co se s vámi podělit... Počasí nám zatím vychází tak půl na půl. Pár dnů sluníčko, pár dnů deštík. Hned první den si holky užily teplého počasí na Byron Bay, pak se Gold Coast mračilo. Naštěstí v sobotu to na chvíli přestalo a my se stihli podívat na zvířátka do rezervace v Currumbinu:

Foto s koalou je tu víc než povinnost :)

V Sydney nás první tři dny taky přivítalo sluníčko, tak jsme toho zneužily a prošly si pobřeží na Bondi a Manly. Útesy tu jsou totiž parádní a fotky z nich dvojnásob:

Tady nás máte v plné sestavě. Vlastně skoro plné, Lucka v tu dobu byla kempovat s bratránkem... Fotek jsou mraky, času pořád málo, ale pokusím se něco nahrát zítra večír. Vydržíte, ne? :)

Musím ale přiznat, že favoritem jsou zatím nákupy, jsme prostě jen ženský... Třeba dneska jsme s Luckou pořídily troje boty za 10 dolarů nebo s maminou 8 párů náušnic za dvacku. No, nekupte to :) Jen tedy nevím, jak to všechno povezeme domů. Přeci jen ty kufry nejsou nafukovací. Obzvlášť můj a Lucky - do těch našich prcků desetikilových dáme akorát tak spoďáry a pár triček... Ale to nějak zvládneme, že jo!

31 to go "Maminka"

Tak jsem si tu partu v úterý v noci vyzvedla na letišti. Dvě ráno, venku 26 stupňů - no, bylo radosti, to vám snad ani nemusím vyprávět :) Holky pak dostaly naordinováno alespoň pár hodin spánku, protože ve středu je čekal docela náročný den. Jelikož jsme měly půjčené auto, spíš tedy pořádnou káru, haha, tak jsme se rozhodly vydat na Byron Bay - o tom už jste tu slyšely dvakrát, takže doufám, že už víte, že je to "............." místo v Austrálii... Počasí vyšlo krásně, takže došlo i na první koupání v oceánu a leháro na pláži. Bohužel je uvalené embargo na fotky, nejvíc na ty se mnou, páč holky musí dohnat ten barevný rozdíl :) Ale jednu sem propašuju, abyste viděli "vo co go":

Takže asi tak :) Ale předpověd do Sydney hlásí jasno a 30 stupňů, takže to holky doženou raz dva.

Ve středu večer jsme byly pozvané na večeři k mé kolegyni z práce, Zuzce, která je víc prdlá, než my všechny dohromady. Takže večer to byl neskutečně vtipný a příjemný. Navíc její manžel je šéfkuchař, večeře byla tedy jako v pětihvězdičkovém hotelu se třemi michelinskými hvězdami. Koukněte na to:

V červenci dorazí Zuzka s Jirkou do Prahy, tak se těšíme, až jim to budeme moci vrátit - jen nevím, kdo tedy bude vařit, páč laťka je nastavená hodně vysoko...

Včera jsem vzala maminku na nákupy, to byla taky velká paráda - holt jsme jen ženský :) Do toho balíme (včera mi už odjel velký kufr), pereme, sušíme, uklízíme, loučíme se s kamarády a je toho najednou hrozně moc a my bychom potřebovaly ještě tak dva týdny na Gold Coast... Nehledě na to, že se nám nějak moc nikam nechce. Včera jsme si s Luckou vybavily moment, kdy jsme seděly v ústecké kanceláři a úžasný Honza Khynych z Australia Expert nám vyprávěl, jak se nám nebude chtít domů a že půl roku je málo. My se smály a tvrdohlavě si stály za tím, že vůůůbec, že my tu ani náhodou nezůstaneme a pofrčíme nadšeně domů. Jak se ukázalo, měl pravdu :) Ale domů se těšíme, jen bychom třeba ještě malou chvilku zůstaly tady...

34 to go "Nemakačenko"

Jooo, tak já už jsem nezaměstnaná. Teoreticky mám tedy ještě ve čtvrtek dovolenou, ale to už tam logicky nepůjdu :) Lucka si to dá až do pátku, ale dneska měla volno, tak snad nasbírala dostatek sil, aby to ještě tři večery vydržela.

A už máme sbaleno! Šlo to nějak rychle. Jakože dost rychle. Celý proces mi trval cca 19 minut. Narozdíl od těch dlouhých hodin v Praze, kdy se všechno třídilo na různé hromádky a tak podobně. Kupodivu jsou ty kufry i tak nějak poloprázdné... kam se to všechno podělo, to mi povězte. Je pravda, že dost věcí tedy vyhazujeme. Místní toploadeři (rozumějte pračky, kam se to rve horem a prádlo se v nich chvíli tak nějak převaluje) toho dost zničily... Tak aspoň budeme cestovat na lehko.

Pomalu dojídáme i železné zásoby, třídíme nejrůznější papíry ze školy, domačkáváme zubní pasty. Blíží se to čím dál víc, no. Na Gold Coast nám zbývají 4 dny. Věříte tomu?

Já si teď půjdu na chvíli lehnout, o půlnoci vyrážím pro partu hic na letiště. Dorazí maminka a kamarádka s kamarádkou. Příští tři týdny tu budou pořádná dámská jízda! Byla jsem se na to dneska psychicky připravit na Spitu, kde jsem se kochala západem slunce, který tu prostě a jednoduše bere dech:

Bůhví, jestli to nebyl poslední krásný večer tady, protože naprosto očekávaně bude příští dny pršet. Přijedou návštěvy a jako naschvál pro ně bude připravené tohle:

Odlétáme v sobotu... takže to nedělní sluníčko si tu můžou strčit za klobouk :)

38 to go "Kufry"

Tak nám včera dorazily. Dva velké, černé kufry. Ani jsem je nefotila, jen by tu z toho bylo smutno. Ode dneška za týden nás tu čeká poslední večer...

Máme tedy takovej pracovní maraton, zbývají nám poslední dny, abychom si vydělaly penízky. Já makám každej den, Lucka si třeba v neděli dá takovou jedenáctku. Ne pivo, ale šichtu.

Ale pořád je to fajn, páč cestou z práce se třeba takhle můžete natáhnout u oceánu a odpočívat:

Takže nás v příštích dnech čeká balení. Jedno finální, kdy do těch velkých černých dáme vše, co chceme poslat domů (30kg). A druhé cestovní, kdy do malých barevných kufříků musíme dát to, co budeme měsíc potřebovat na cestách (10kg). No, bude to veselé. To už potom určitě vyfotíme ;)

40 to go "Jíííídlo!"

Už dlouhou dobu sem chci napsat něco o místních kulinářských zážitcích a konečně nastala ta pravá chvíle. Měla jsem k tomu dva podněty - prvním byla pondělní večeře a druhým ta dnešní :) Z té první mám fotografie, z té druhé ne, ale za chvíli uvidíte, že o nic nepřijdete.

Takže... co nás tu za těch pár měsíců chytlo za jazyk, respektive co upoutalo chuťové pohárky. Budu to psát, jak mě to napadne, neberte to tedy jako žebříček, ten možná sestavíme až doma, kde zjistíme, co nám nejvíc chybí.

1) avokádo - zbožňujeme ho na milion způsobů... ono to tedy samotné nechutná nijak, ale když to umíte nakombinovat a správně ochutit, nemá to chybu; třeba salátek z cherry rajčat s avokádem, olivovým olejem a česnekem - hmmm, neskutečná dobrota!

2) vajíčka - obyč, co... ale je to prostě klasika... nejčastěji jen tak hozená na pánvičku a pak na chleba s avokádem a sýrem; rychlooběd k nezaplacení, náklady nula nula nic

3) garlic bread - bageta, která je přednakrájená a namazaná česnekovým, případně bylinkovým máslem... to když hodíte na gril, máte závislost na celý život

4) špagety s kečupem - až na druhém konci světa jsme objevili kouzlo jídla, které jsme milovali jako děti;  a australskej kečup je prostě nějakej jinej, lepší :) jen tak mimochodem to je ta večeře, kterou jsem se tu teď cpala, foto snad tedy doopravdy není třeba...

5) sušenky OREO - já je tedy znala z Ameriky, ale Lucka je tu ochutnala poprvé a ze začátku se nám vždycky nějaké schovavály v kuchyni... ale nějak tu moc nejsme na sladké, tak jsme je pak vyřadili z jídelníčku, ale obávám se, že doma neodoláme, když už dorazily i do Česka

6) sushi - jeden z nejlevnějších místních fast foodů; zapomeňte na hamburgery a hranolky, tady frčí tyhle rolky, které se tu dělají zhruba 10cm dlouhé a stojí kolem $2.50; člověk si koupí dvě tři a je najedenej... navíc tyhle stánky tu jsou na každém rohu, víc než kdejakej mekáč :)

7) krevety a kalamáry - plody moře, kterých se snad nikdy nepřejíme... právě v to pondělí jsme byli s Voldánovic v jedné malé thajské restauraci, kde jsme si dali tygří krevety obalované v kokosu jako předkrm... to vám byla paráda:

A co je ještě zajímavý, tak do těch menších restaurací, kterými tu jsme doslova obsypaní, si člověk může přinést vlastní pití. Někde se za to platí menší poplatek kolem 2 dolarů, někde nic. Jsou prostě rádi, že se k nim přijdete dobře najíst. A to se nám líbí ;)

Jinak dobrou chuť, pokud právě obědváte!

PS: na fotky z Byron Bay a úžasné večeře se můžete zase podívat tady na Picase!

42 to go "Výlety, výlety"

Aneb Byron Bay podruhé (pro mě). A potřetí (pro Lucku). Pokolikáté tam byli manželé Voldánovic, to netuším. Každopádně jsme tam dneska byli všichni pospolu a strávili tam pohodové pondělí. A ani nám moc nevadilo, že sem tam pršelo. Třeba my, holky, jsme to vyřešily celkem kulišácky:

Dorazili jsme tam ráno kolem půl desáté/půl jedenácté (nejsem zmatené, jen tam o hodinu navíc, tak si vyberte, co se vám víc líbí), dali si kávičku a vyrazili k pláži. Tomáš hned popadnul surfa a my holky začaly "vařit". Janča přivezla všechno na sushi, takže tvořila parádní kousky. Lucka pomáhala a já fotila a sem tam něco zobla:

Taky jsme hodně plánovali, protože nás čeká společný výlet na Nový Zéland. Takže jsme počítali kilometry a hodiny na přejezdy a vybírali to nejzajímavější, protože všechno bohužel nestihneme. A světe div se, pořád to nemáme vymyšlené :) Ale plány na jižní ostrov už jsou skoro hotové. I když stejně se budeme na místě rozhodovat podle počasí, takže to na minutu naplánovat moc nejde. Ale zhruba tušíme, co bychom chtěli vidět a jak dlouho nám bude trvat se dostat z bodu A do bodu B a pak do bodu C, a to je zatím to nejdůležitější. Jo a máme k tomu parádní káru, tak se na ní podívejte na těchto stránkách.

Po všech těch plánech jsme si pak ještě zajeli na maják:

A kochaly se výhledem a delfínama, kteří si tam pod útesy hráli ve vlnách. Ty (rozuměj delfíny) jsme nevyfotili, tolik zoomovat neumíme, ale tím výhledem se můžete pokochat i vy:

43 to go "Zataženo, roztaženo"

... tu byl ve znamení práce. Ostatně jako vždycky. Pracujeme jak o život, zbývají nám poslední dva pracovní týdny, tak musíme vydělat nějaký $$$. Pak už bude útrum a měsíc budeme jen utrácet. A pak doma bydlet u rodičů, haha. Každopádně z té úplně první věty vyplývá, že dneska si moc povídat nebudeme. Ale přidám pár obrázků, stejně to nikdo určitě nečte a všichni se akorát kochají fotkama. Že jo?

Tak třeba teď nám tu probíhá mistrovství Austrálie v sochaření z písku. Letos je to na téma "Piráti v Ráji". Ten Ráj, to je ten náš surfařskej, do kterýho nám navezli dalších 40 tun písku (jakoby ho na pláži bylo málo, že...) a už se tvoří. Tady je jedna socha v rozkvětu:

Jen tedy dneska trochu pršelo, tak se to muselo narychlo zakrývat a nevím, jestli to všichni stihli... To zamrzí, když se tu s něčím celý dny patláte a pak přijde z ničeho nic mrak:

A to doopravdy bylo z ničeho nic. Vpravo zataženo a vlevo roztaženo a jasno. Ani nevím, jestli to doleva dorazilo nebo jestli se to zastavilo u nás. Teď už je tma, tak toho moc nevidím :) Jinak od rána bylo parádně, to vždycky poznáte podle počtu surfařů na místní oceánský magistrále. Dneska jsem si dala tu práci a všechny vám je označila:

A to je na cca 100 metrech pláže. Celkem jí tu máme 60 km, tak si to asi dokážete představit. Když jdu ráno do práce, mám co dělat, abych se těmi davy prorvala. Ale pohled je to parádní, hned bych tam za nima skočila...

Toť pro dnešek všechno. Vlastně ne! Ještě jsem nahrála pár nových fotek z našeho výletu na Stradbroke Island, tak se na ně určitě podívejte.

A to už je doopravdy všechno. Fakt :)

45 to go "Hmmm..."

...tak o čem bych vám dneska napsala. Koukám, že ta tvůrčí krize bude mít větší následky, než bych čekala  :) Anebo je to tím, že jsem trochu hotovson. Před chvílí jsem se vrátila z posilovny, po které jsem si dala ještě pár bazénů, doma pak večeři a zfleku bych mohla jít spát.

Jen tak mimochodem - začli jsme okupovat vedlejší Q1, tedy budovu, která se řadí mezi nejvyšší rezidenční stavby na světě. Přestěhovala se nám tam kamarádka Monika, tak jsme u ní pečený vařený. Čtyři měsíce jsme tu na ty jejich bazény závistivě koukaly a teď už do nich můžeme i skočit. Hurá! O jejich barbecue, vířivce, posilovně, sauně a páře ani nemluvě. Škoda, že už tu máme jen poslední dva týdny...

Vypadá to, že nás ale odjíždí většina, jen Monča tu ještě chvíli zůstane. Jarda (můj spolužák) to balí už na konci února a Janča s Tomem za námi přiletí v březnu na Zéland. Bude tu pomalu končit léto, s kterým skončí i sezóna, práce bude míň, stejně tak i sluníčka a tak nastane přesun do teplých krajin :) I když nevím, nevím, co nás v dubnu v Česku bude čekat. Snad tam neumrzneme.

Jinak dneska v Ostravě začíná Davis Cup... to už je podruhé, co na něm budu chybět, ale snad to kluci vybojují a já už se k té naší bláznivé partě na další kolo přidám. Tak držte palce. Jo a ty držte i mojí mamince, která teď tráví dost času v nemocnici, je chudák nějaká bolavá. Snad jí tedy všechna vyšetření dopadnou dobře a za pár dnů už jí tu přivítáme!

Za chvíli ještě nahraju fotky z včerejšího výletu, ale malou ochutnávku posílám už teď:

46 to go "Stradbroke Island"

Když jsem včera slíbila, že budu psát, tak bych to taky měla dodržet :) I když mi tedy dneska není nejlíp. V noci a nad ránem zlobil žaludek, přes den to ustál, ale teď se probral k životu a zase trochu zlobí... Ale tím vás tu nebudu víc trápit.

Dneska jsme měli od školy organizovaný výlet na Stradbroke Island, ten jižní. Jsou tu totiž dva. Na jihu a na severu. Ten na jihu (který je i tak na sever od nás, aby se to nepletlo) máme totiž vlastně skoro za barákem. Tedy abych byla přesná, tak já ho mám pár set metrů za prací. Od baráku je to trošku dál :) Na mapě je to taková nudle:

Ve skutečnosti je to taky pořád nudle, která je z písku a dá se na ní kempovat. Z jedné strany je zátoka a lesy, z druhé pláže s písečnými dunami:

A dost tam fouká! Lucka tam zůstala kempovat, tak snad ji to někam nezavane a vrátí se v pořádku. Já jdu zítra do práce a navíc jsem dneska vstávala ve 4 ráno, tak jsem to kolem třetí zabalila a odjela vodním taxi zpátky na pevninu. Navíc začalo pršet :)

Ale relax to byl parádní. Po dlouhé době jsme vlastně celý den nic nedělaly, jen se cachtaly v moři a ležely na pláži - pod stromem, páč sluníčko dneska opět peklo. Na oběd jsme měli naše oblíbené barbecue, tentokrát párek v housce s opečenou cibulkou. Prostě pohoda jazz. Fotky pošlu zítra, až přiveze Luci foťák. Zatím se ale můžete podívat na naše nové grilovací album, v kterém je taky dost pohody a i nějaké to sluníčko, abyste se zahřáli!

47 days to go...

Je to vůbec možný? Už je měsíc a půl a my budeme doma... Nějak se tomu nechce moc věřit. A navíc to teď utíká tak rychle, že bychom klidně na chvíli ještě zastavily čas. Najednou se toho děje hrozně moc, kamarádů je čím dál víc, plánů třikrát tolik, jen těch dnů už je nějak málo.

Za poslední měsíc se toho událo docela dost, bohužel jsem zrovna měla tvůrčí krizi a do psaní se mi vůbec nechtělo. Tak se omlouvám a třeba se zpětně ještě dočkáte nějakých vyprávění. Ve zkratce se nám událo zhruba tohle:

1) Lucce začala škola, kurz IELTS... rozhodně to nebyla láska na první pohled, ani na druhý, ale učí se poctivě, holka
2) já naopak měla lásky až až v Melbourne, kde jsem strávila nepopsatelně nádherný týden, který tím pádem logicky nejde moc popsat, ale výběr fotek najdete tady jako obvykle... ale možná k tomu ještě někdy něco málo napíšu ;)
3) Lucka je dost často v práci
4) já marodila (angínka), tak jsem naopak moc v práci nebyla
5) ale co provozujeme dost často obě dvě, jsou barbecue neboli hezky česky grilování - u bazénu, na pláži, u kamarádů bez bazénu a bez pláže, no prostě všude, kde to jde:

Taky jsme byly na koncertě Kanye Westa. Tam jsem chytla tu angínku, takže na to bych spíš radši moc nevzpomínala...

Teď už pomalu plánujeme, co dál, nakupujeme letenky, rezervujeme ubytování, auta, karavany a bůhví, co ještě. Za dva týdny nám sem dorazí další návštěva z Česka, se kterou plánujeme cestovat do Sydney a Melbourne, tak to tu všechno připravujeme. A aby toho nebylo málo, dáváme dohromady výlet na Zéland, kam se s námi k velké radosti vydají i Janča s Tomášem. Zítra to všechno dopilujeme a pak už tam jen přiletíme a budeme se kochat :)

Děkujeme taky naší nové "fanynce" Báře za super komentáře ke starším příspěvkům! Jsme moc rády, že jí to bavilo a snad tedy ještě bude. Já už se teď budu snažit zase každý večer něco napsat, ať ty poslední dny s námi můžete prožívat.

Jo a taky zkusím nahrát fotky, které se opět a znovu nezobrazují... ach jo. Ale co bych pro vás neudělala, že jo :)