31 to go "Maminka"

Tak jsem si tu partu v úterý v noci vyzvedla na letišti. Dvě ráno, venku 26 stupňů - no, bylo radosti, to vám snad ani nemusím vyprávět :) Holky pak dostaly naordinováno alespoň pár hodin spánku, protože ve středu je čekal docela náročný den. Jelikož jsme měly půjčené auto, spíš tedy pořádnou káru, haha, tak jsme se rozhodly vydat na Byron Bay - o tom už jste tu slyšely dvakrát, takže doufám, že už víte, že je to "............." místo v Austrálii... Počasí vyšlo krásně, takže došlo i na první koupání v oceánu a leháro na pláži. Bohužel je uvalené embargo na fotky, nejvíc na ty se mnou, páč holky musí dohnat ten barevný rozdíl :) Ale jednu sem propašuju, abyste viděli "vo co go":

Takže asi tak :) Ale předpověd do Sydney hlásí jasno a 30 stupňů, takže to holky doženou raz dva.

Ve středu večer jsme byly pozvané na večeři k mé kolegyni z práce, Zuzce, která je víc prdlá, než my všechny dohromady. Takže večer to byl neskutečně vtipný a příjemný. Navíc její manžel je šéfkuchař, večeře byla tedy jako v pětihvězdičkovém hotelu se třemi michelinskými hvězdami. Koukněte na to:

V červenci dorazí Zuzka s Jirkou do Prahy, tak se těšíme, až jim to budeme moci vrátit - jen nevím, kdo tedy bude vařit, páč laťka je nastavená hodně vysoko...

Včera jsem vzala maminku na nákupy, to byla taky velká paráda - holt jsme jen ženský :) Do toho balíme (včera mi už odjel velký kufr), pereme, sušíme, uklízíme, loučíme se s kamarády a je toho najednou hrozně moc a my bychom potřebovaly ještě tak dva týdny na Gold Coast... Nehledě na to, že se nám nějak moc nikam nechce. Včera jsme si s Luckou vybavily moment, kdy jsme seděly v ústecké kanceláři a úžasný Honza Khynych z Australia Expert nám vyprávěl, jak se nám nebude chtít domů a že půl roku je málo. My se smály a tvrdohlavě si stály za tím, že vůůůbec, že my tu ani náhodou nezůstaneme a pofrčíme nadšeně domů. Jak se ukázalo, měl pravdu :) Ale domů se těšíme, jen bychom třeba ještě malou chvilku zůstaly tady...