Den 100 - 105 "Sydney podruhé"

Takže ta vlna - bylo nebylo u Bondi Beach. Udělaly jsme si s Anet piknik, naobědvaly se a vydaly se na cestu po útesech. Ten den se trochu zbláznilo počasí a samozřejmě nám na cestu foukalo jak blázen. Ale pořád to stálo za to, protože ta procházka bere dech asi i za největších nečasů. Je na ní spousta vyhlídek, na kterých člověk nedá foťák z ruky a zabírá jeden parádní pohled za druhým. No a takhle jsem zabírala i já. To si takhle čučím na jedné vyhlídce do hledáčku, vichr tam se mnou cloumá, ale já to prostě musím vyfotit, že jo. Něco cvaknu, chvíli čekám a najednou v hledáčku vidím vlnu. Trvá mi zhruba vteřinu a půl, než si uvědomím, že vlastně nic jiného než tu vlnu nevidím. Bohužel už ale víc nestihnu. Jen se k ní otočit zády, abych zachránila foťák. Tohle byla poslední fotka před:

A tohle první fotka "po". To černé v ruce, to je můj modrý svetr - durch. Jako zbytek oblečení, na kterém to tedy není zase tolik vidět.

A samozřejmě, že když jsem se chtěla jít usušit pod sušák na záchody, tak tam měli papírové ubrousky :) Ale nějakým zázrakem jsem nenastydla, i když jsem mokrá chodila další hodinu po útesech, tak na to vzpomínám v dobrém.

Stejně tak máme fajn vzpomínky na naše ubytování. Najít v Sydney hostel není nic těžkého, je jich tam mraky, i když mezi svátky byly dost plné. My si vybraly Bounce, který je hned vedle hlavního nádraží a relativně v centru. Pěšky se člověk dostane k opeře za 20 minut, za deset je v Chinatown a půl hodinky mu to trvá do Paddingtonu. A navíc tam máte při snídani takový parádní výhled z terasy:

Snídaně i výhled je zadarmo :) Obojího jsme si užívaly celé tři dny. Ve čtvrtek už nás pak čekala cesta zpátky na Gold Coast. Jak nám se nechtělo... Ale musely jsme předat štafetu Lucce, která prozměnu ve čtvrtek večer odlétala do Sydney. Potkaly jsme se akorát u nás na zastávce, popřály jí šťastnou cestu a šly zaslouženě odpočívat.

V pátek jsem už zase naběhla do práce, Anet vzala útokem obchody, aby odpoledne všechno zabalila a vydala se na cestu domů do Čech. Uteklo to jako voda. Deset dnů bylo najednou fuč a já tu po dlouhé době jsem zase sama.

Den 100 - 105 "Sydney poprvé"

V neděli 25. prosince, což jsou místní Vánoce, jsem vzala Anetku na výlet do Brisbane. Počasí nám pořád přálo, a tak jsme si tam užily moc fajn odpoledne. Sice to nezačalo úplně nejlépe, páč nám asi o tři minutky ujel vlak a my musely hodinu čekat na další, ale zbytek dne byl pak už jak ze žurnálu. Daly jsme si oběd v parku, udělaly si procházku po Southbank, nezapomněly jsme ani na úžasné ledové kafe ve Starbucks a nakonec vycvakly pár fotek na památku.

Cesta zpátky proběhla už v pohodě, jen tedy na malý zádrhel, kdy jsme se ne a ne trefit na to správné nástupiště :) Holky bláznivý... Ale domů jsme dorazily v pořádku a mohly začít balit na výlet do Sydney.

Jen tak na vysvětlenou - létání je v Austrálii něco jako MHD u nás. Autobus vás vyhodí přede dveřma, na letišti si sami vytisknete letenku, projedete rentgenem (který jako jediný připomínal letiště) a pak nazdar do letadla a letíte. Nikdo nechce žádný pas, ani občanku, nic se nekontroluje, neváží, neměří, takže bych mohla mít letenku na psa Dingo, mít v kufru dvacet kilo masa a klidně mě nechají odletět do haleluja :) Na letiště tak s vámi může být vlastně kde kdo, i když nikam neletí.

Ale my letěly a ani pořádně nevěděly, co nás čeká. O to větší pak bylo naše překvapení - Sydney je totiž tak krásné město, že nebýt tolik tisíc kilometrů od domova, stěhuju se tam a nikam už nejezdím. Trochu se bojím toho, jak všichni říkají, že Melbourne je ještě o něco hezčí a já se tam za chvíli taky chystám. Nějak začínám poznávat Austrálii a ono to vůbec není takový, jak to na našem bláznivým Gold Coast vypadá. 

Nahrála jsem vám pár fotek na internet, podívat se na ně můžete tady v naší obrázkárně. (Také jsem opravila i předchozí příspěvky, tak snad se už fotky zobrazují všude správně.)

Sydney mi hodně připomnělo San Francisco - město, ve kterém najdete úplně všechno. Centrum plné mrakodrapů a nákupních center, čtvrti s baráčky ve starém anglickém stylu, spoustu parků, zátoky s přístavy, muzea a galerie, oceán s plážemi, ale i procházkami po útesech. K tomu promenády s restauracemi a kavárničkami, a přiznejte sami, že není nad to si v podvečer sednout pod onu slavnou operu, popíjet vínko a sledovat západ slunce. Jak kýčovitě to zní, tak je to ve skutečnosti ještě o něco lepší :)

Podobné okamžiky jsme tam zažívaly jeden za druhým. To se snad ani nedá jen tak popsat, to si tam člověk musí jet zažít. Procházet se po útesech na Bondi:

Kochat se národním parkem na Manly:

Válet se v botanické zahradě s operou v zádech:

A pak se nechat unést atmosférou Chinatown a v pořádně nacpaný restauraci si pořádně nacpat břuch:

Je toho spousta. Zítra vám ještě o pár fajnových vzpomínkách napíšu. Třeba historka, jak mě smetla na útesu vlna, je jedna z těch nezapomenutelných :)

A samozřejmě - ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!

Den 99 "Den štědrý :)"

Páteční den tu byl takový odpočinkový - já tedy pracovala, ale holky si užívaly na nákupech. Vánoce jsou tady nějaké poklidnější, v obchodech není narváno, lidi to berou v pohodě, nikdo se neplaší. Jen tedy Anet to vzala útokem. A když jsem jí odpoledne vzala do obchodu se suvenýry, to byl teprve mazec - má toho tu už asi pět plných tašek... Blázinec :) Večer jsme pak ještě vyrazily na Q1, tedy na tu naší nejvyšší budovu, kde dělají nejlepší kalamáry ve městě:

No a najednou je tu Štědrý den. Vánoce se tu vylouply ani nevíme jak :) Lucka je tráví u Jindřišky a my si s Anetkou udělaly další pohodový den. Dopoledne jsem ji vzala do mořského světa. Tak viděla zase další várku zvířátek, šáhla si na mořskou hvězdu a rejnoka, obdivovala žraloky, lachtany a především tedy delfíny:

Při jejich show pořád naskakuje husí kůže. A to už jsem ji viděla potřetí :)

A aby toho nakupování nebylo málo, daly jsme si ještě jedno odpoledne, doma si trochu dáchly, pak zašly do sauny, bazénu a vydaly se na štědrovečerní večeři. A co jinýho bychom si měly dát, než fish&chips, že jo. To je vlastně takovej kapr po australsku a hranolky se salátem by se taky teoreticky daly brát za bramborovej salát :) K tomu jsme popíjely šampaňské, poslouchaly výborného kytaristu, který hrál před naší teráskou, a olizovaly se až za ušima. Parádní večer v parádní společnosti.

Na druhou stranu je pravda, že nám tu dneska asi víc než jindy chybí všichni z domova a spolu s nimi takové ty pravé Vánoce. Celý den se postit, dívat se na pohádky, balit poslední dárečky, nasávat vůni vánočního stromečku a na tajňačku ujídat cukroví... Ale tak budeme doufat, že to za rok všechno doženeme ;) Dnes už nám nezbývá nic jiného, než vám všem popřát nejkrásnější Vánoce s těmi, které máte rádi! Nám tu Štědrý den končí, ale u vás to všechno teprve začíná, tak si to užijte v klidu a pohodě. Myslíme na vás!

Den 98 "A zase ti klokani"

Ve čtvrtek odpoledne, po všem tom surfování, jsme si udělaly s Anet výlet za klokánkama. Rezervace v Currumbinu je od nás asi půl hodinky cesty autobusem a Evropan si tam přijde jak v australském ráji. Koaly, klokani, papoušci, krokodýlci, dingouši, i tasmánští čertíci - ty všechny tam najdete.

Jen tedy možná přijdete o iluze, páč třeba takový klokánci tam vypadají, jak kdyby celý týden propařili někde na party:

Ale jejich krmení je pořád asi nejsilnějším zážitkem. V Currumbinu jich mají kolem 80, malí, velcí i ti prťaví - všechny tam najdete, můžete si je hladit, skákat s nima, co budou síly stačit, a fotit do aleluja. My tentokrát stihly i krmení krokodýlů a show aboriginců. A narozdíl od naší poslední návštěvy jsme se i o něco víc pokochali koalkami:

Ve všech 3 výbězích jich bylo až až. Válely se snad na všech stromech, spinkaly, krmily se a zase spinkaly. Viděly jsme i nějaká koalí miminka, takže jsme neměly daleko k tomu, abychom se tam z toho rozplynuly :) Člověk by tam s nima nejraději zůstal a taky se tam natáhnul - takovej pohodovej život.

No, my bohužel koaly nejsme, a tak nás čekal další náročný večer a další Ježíšek. Pozvaly jsme k nám Janču s Tomášem a jejich maminkama, připravily jsme jednohubky, cukroví a pořádně se na tu parádu vyfikly. Od mojí maminky jsme dostaly úžasné štědrovečerní šatečky, tak jsme je ten večer pokřtily - tedy jen obrazně :)

Omlouvám se za zhoršenou kvalitu obrazu, lépe to bohužel nešlo :)

A tak jsme asi do jedné do rána popíjeli, povídali si a zobali dobroty, co nám přinesly maminky. Takový výborný trubičky s krémem a větrníčky. Mňam, ještě teď se nám jich tu pár schovává v lednici - to kdyby nás honila mlsná. Co nejdřív bych vám chtěla zase nahrát fotky, už se nám to tu kupí. Obzvlášť těch ježíškovských tu máme mraky. Tak na Štědrý den - bude to takový náš mini dáreček pro vás.

Den 97 "Surfařem za 2 hoďky"

Dneska mě čekala druhá hodina surfování a tentokrát jsem s sebou vzala i Lucku s Anet, aby si to taky vyzkoušely. Nebylo velkým překvapením, že bylo opět a zase hnusně :) Ty naše surfařský čtvrtky jsou prostě prokletý. Ten první nám kvůli počasí zrušili, minulý týden jsme zápasili s proudy a silným větrem a ani tentokrát se oceán ne a ne zklidnit. Ale tak my jsme holky bojovnice, takže se oblíkly surfařský uniformy a vyrazilo se do vln:

Jak jim to sluší, co? Vrhly se na to tedy pořádně, holky děčínský. Na konci lekce už měly instruktora jen pro sebe a obě na tom prkně stály jako by to byl jejich druhej domov. Kdo umí, umí :)

Ale není to žádná sranda, bojovat s oceánem a překonat strach z vln, které se na člověka valí jedna za druhou. Já si to tentokrát dala v plné palbě. Jelikož už jsem se spolužáky měla druhou hodinu, přišel čas se posunout o něco dál. Respektive o pěkný kus dál... A bylo očividně jedno, že na tom vlastně ani nikdo z nás ještě pořádně neumí. Moje maminka ať teď dál raději nečte, nebo dostane infarkt :) Páni instruktoři nás totiž po lehkém opakování na břehu vzali na otevřené moře.

Když jsem se surfem stála po prsa ve vodě a čekala na příkaz "Naskoč a pádluj", zatímco přede mnou se zvedaly vlny dvakrát tak větší než já, krve by se ve mně nedořezal. Naštěstí nebylo moc času na přemýšlení, příkaz přišel relativně brzy, tak jsem naskočila a pádlovala jak o život. Představa, že nestihnu přejet ten úsek, kde zrovna asi 20 vteřin nebyly vlny, za těch 20 vteřin, byla tak děsivá, že jsem byla ochotná si upádlovat ramena :) A najednou jsme se zničeho nic ocitli na volném moři. Vlny tam byly pořád, ale už se nelámaly a my po nich na surfech klouzali nahoru a dolů. Z počáteční hysterické hrůzy se najednou vyklubal neskutečný klid a úžasný pocit - aspoň na těch pár okamžiků se tak obyčejná věc jako je houpání ve vlnách, stala neuvěřitelně neobyčejným zážitkem...

Tedy do té doby, než někdo ze spolužáků vznesl otázku: "A nejsou tu žraloci?" Upřímně byste takového člověka v tu chvíli nejraději tím surfem přetáhli po kebuli :) Takže zase na moment nastala hysterie, ale už jen taková úsměvná. Do toho jsme si začali zkoušet otočky a posedy, a tak úsměvných chvílí postupně příbývalo, páč jsme se na těch surfech převalovali jak vorvani ve vaně, pořád z toho padali a snažili se zase vyškrábat zpátky. Komedie, co si budeme vyprávět.

Po dvou hodinách jsme se pak z toho moře vysoukali úplně vyšťavení, ale šťastní. Já tedy rozhodně. A když pak vykouklo sluníčko a celá parta jsme si šli udělat hamburgy na gril v parku, k naprosté spokojenosti nám vlastně už ani nic nescházelo:

Den 96 "Ježíšek"

Tak k nám doletěl o něco dříve - v noci z úterka na středu přistál na letišti v Brisbane a vyklubala se z něj naše Anetka! V zimní bundě, džínách a pohorách se objevila mezi dveřmi, co oddělují Austrálii od zbytku světa, a my si ji odvezly k nám domů. S kufříkem plným dárků, cukroví a taky rohlíků. Neodolaly jsme a v půl čtvrtý ráno jsme si ho prostě musely dát:

Radost byla veliká, hlavně tedy když jsme si odpoledne udělaly první Vánoce. V jednu chvíli to vypadalo, že Anetka vezla v kufru jenom věci pro nás. Když to začala vybalovat, nestačily jsme se divit. Ale byla to paráda a my jí za to všechno moc a moc děkujeme:

A děkujeme taky našim ježíškům doma v Čechách, kteří nám to sem všechno poslali. Lucka dostala úplně super MP3 přehrávač - společníka na běhání, i s takovou tou vychytávkou na ruku, aby to člověk nemusel tahat po kapsách, že jo :) Za mnou dorazila celá výbava na Australian Open, tak jsme ty národní barvy hned musely předvést:

Do toho všeho se nám vrátilo relativně hezké počasí, a tak holky vlastně už ráno vyrazily na pláž, kde si Anetka mohla odpočinout po těch šílených hodinách v letadle. Bylo to potřeba, protože ve čtvrtek ráno bylo plánované surfování a po něm výlet za klokánkama. Ta holka to tu má nabitý. Takhle rychle jsme se s Austrálií ani my neseznamovaly :) Na druhou stranu tu s námi bude jen deset dní, tak je potřeba toho stihnout co nejvíc. Přeci jenom si sem člověk na dovolenou jen tak neodskočí.

Den 94, 95 "Řídíme!"

Včerejšek nic moc. Škola, doktor, škola... A dalších 70 dolarů za zetejpovaná záda. Vyhřezlá ploténka je potvora, co vykrádá pěněženky. Lucka aspoň vyrazila za Jindřiškou, zadarmo :)

Ale dneska! Dneska jsme si půjčily káru (a ne ledajakou!) a poprvé jsme vyrazily do silničního provozu. Tedy řídila jsem zatím jenom já, Lucka dělala morální podporu a fotodokumentaci:

Jak já se bála... Ale hecly jsme se a vydaly se na malý výlet. Jen takový pidi - na konec jednoho našeho poloostrova, kousek od mojí práce, a nelitovaly jsme. Je to místo, kam jezdí hodně surfařů, rybáři se tam vydávají na cesty za úlovky anebo si tam člověk jede jen tak odpočinout a nabrat energii:

Na nás se tam usmálo štěstí a my zažily něco, z čeho mi ještě teď běhá mráz po zádech. Šly jsme po molu, co je na fotce, a já se dívám do vody, kde najednou něco vyskočilo a zase zmizelo pod hladinou. Tak jsme se zastavily, chvíli zíráme před sebe a najednou před námi vyskočí z vln delfín. A zase. A zase. Plaval si tam po hladině a hrál si a my tam stály s otevřenou pusou a husí kůži. To byl tak neskutečně krásný zážitek, že se bojím, že už se snad ani nemůže opakovat...

Na závěr ještě můžete hádat, co jsme z půjčovny dostaly za auto :) Žábu! Ti, co vědí, vědí :) Jinak tedy Nissana Micru, co měl najeto 68 km. Tak mu dneska v noci trochu protáhneme kola, fešákovi:

Za pár hodin nám tu totiž na letišti přistane ježíšek! Tak si teď půjdeme na chvilku lehnout a před půlnocí vyrazíme do Brisbane ho vyzvednout. Doufáme, že mu celníci nic neseberou, páč veze asi sto kilo cukroví, včetně celé vánočky. A osm paštik a dva rohlíky :)

Den 93 "RIP Václave Havle"

Dnes nás tu zastihla hodně smutná zpráva. Zemřel Václav Havel.

Ani nevím, co mám pořádně napsat. Po tváři se mi tu koulí jedna slza za druhou... Pro mě osobně to byl jediný člověk, se kterým jsem se ještě kdy chtěla setkat a poděkovat mu. Vzpomínám si, jak jsem četla knížku "Prosím stručně" a smála se nad jeho poznámkami k prezidentování. Bylo to tak krásně upřímné a já Václava Havla poprvé neviděla jen jako ikonu a Pana Prezidenta, ale především jako milou lidskou bytost, kterou bezesporu byl. Jeho osobnost bude Česku scházet... Na druhou stranu tu pořád bude s námi, jelikož to, co pro nás udělal, jen tak nezmizí.

Odpočívejte v pokoji, pane prezidente!

(obrázek od Lumíra Kajnara)

Den 91, 92 "Party time!"

Nějak nám to tedy nevyšlo úplně podle plánu - všechny ty naše party, ale legrace je tu pořád.

Začalo to včerejší narozeninovou večeří. Nakoupila jsem sushi, banánové muffínky a naši oblíbenou pantofli. Pantofle je takový čůčo, co tu pijeme. Dobrý, jen se po něm vždycky osypeme, jak se nám po včerejšku potvrdilo. Asi tu s námi tedy byla naposled. Nedá se nic dělat. Osypky jsou osypky :) Sushi bylo prozměnu trochu na prasáka, páč jsem zapomněla vzít hůlky, ale rukou se to dá taky dobře jíst - rozhodně líp než vidličkou, co si budeme povídat. Do muffínků jsem udělala hyperdírky, aby se tam vešla Lucky hypersvíčka, která se tak trochu po dvou minutách na muffínek roztekla:

Ale nakonec to bylo všechno hrozně dobrý a my se hrozně přejedly.

Ráno na nás čekalo parádní překvapení v podobě videa, co nám vyrobil můj bráška Matěj k Vánocům. Vřele doporučuji se na něj podívat, stačí kliknout tady a nechat se ovanout vánoční atmosférou. Já se ještě těšila, že se uvidím alespoň virtuálně s mými Young Heads, kteří pařili na vánočním večírku, ale nějak nám zkolabovalo spojení. Asi už tam mají velkou zimu a všechno zamrzlo :)

Na dnešní večer byla plánovaná další party, takže se večeře udělala brzy (a hodně se jí udělalo), aby byl dobrý základ. Pak se otevřelo vínko, načančaly jsme se, vyrazily do víru nočního života, abychom se po půlnoci vrátily jako zmrzlinky domů. Lůca stihla ještě rychlé vánoční foto venku, zatímco já už pokračovala v pyžamové párty:

Popravdě je tu vážně trochu zima. A předpověd zatím nic moc, ale mění se to ze dne na den, tak uvidíme, jaké tu budou Vánoce. Na sněhu tedy určitě ne, ale na pláži by byly fajn :)

Taky nás čeká trocha cestování, směrem na jih - já letím do Sydney v pondělí 26., jen tak na pár dnů a až se vrátím, tak tam prozměnu poletí Lucka. Ta si tam dá i Silvestra, zatímco mě tu asi čekají šichty v práci. Ale jenom dva týdny, pak mám dovolenou a hurá do Melbourne. Snad to všechno vyjde a my zase poznáme další kus světa. Ne, že by tenhle náš byl nějakej špatnej, to vůbec. Hlavně v noci:

Den 90 "3 měsíce v klokanově"

No jooo, už to jsou 3 měsíce, co jsme se vydaly na výlet. Hrozně to letí, že jo.

My jsme to oslavily nákupama a tradiční čtvrteční návštěvou kina, jak jinak. Party až o víkendu! Ale tentokrát to byly nákupy vánoční a vlastně i tak trochu narozeninové. Protože proč?

Páč LUCKA MÁ DNESKA NAROZENINY!

Jáááj, to bude velká párty o tom víkendu :)

Já mám tedy tak trochu víc zatejpovaný záda, ale tak holt nebudu vymejšlet žádný bláznivý taneční kreace a dám si to tentokrát v piánko režimu. Jsem totiž byla (konečně, po 8 dnech) u fyzioterapeuta, tak snad mi ty záda nějak spraví. Za ty prachy... :) I když se mnou je to těžký, že jo. Si chodím surfovat, místo abych si ty záda trochu šetřila. Když to surfování je taková sranda, že se těžko říká ne:

Lůca, ta teď má samou party. Včera byla na slavnostním obědě s Jindřiškou a holkama, dostala dortíka a dárečky. Teď ráno jsme jí tu udělali narozeninový budíček, takže prozměnu party s domovem - aspoň po drátě. Večer dáme decentní drink, zítra nedecentní drink, pak to určitě oslavíme s Voldánovic, až se nám vrátí z výletu a třeba ještě s Anetkou, která nám přiletí už v úterý v noci!!

A pak budou Vánoce a Novej rok, takže slavit se bude vesele dál!

Den 89 "Válenky"

Válení je dobrá činnost, a tak se válíme.

Já měla dneska pracovat 6 a půl hodiny, dala jsem si 4 a půl. A pak se doma válela.

Lucka měla pracovat 8 hodin, pak 5 hodin, nakonec si dala nulu. Ach jo. A tak se taky válela doma.

Pak jsme šly na chvíli ven a hádejte co. Začalo pršet. Tož jsme se šly válet domů k televizi.

A teď se válíme v posteli, ať jsme dosyta vyválený, páč zítra už se válet nebudeme moc moct.

Den 87, 88 "Wet'n'wild"

Vykouklo na nás zase sluníčko! A tak jsme se před ním pro jistotu schovaly do školy :) V pondělí to holt jinak nešlo, no. Ale Lůca měla volno. Jenže problém je v tom, že když se Lucka vydá opalovat (kamkoliv), tak se tam vydá i oblačnost a případně i přeháňky. Fakt.

Včera jsme se vydaly do zábavního parku Wet'n'Wild, který má úchvatný český překlad - Mokré a divoké... bez komentáře :) Ráno vstaneme, venku azuro, pětadvacet, mraky nikde. Dojedeme tam a už se na nás z vnitrozemí valila mírná oblačnost. Dáme oběd, prošmejdíme, kde co je, lehneme na lehátka a šup, nad námi černo. Tož jsme se rozhodly to zaspat. Pak jsme se jely projet na gumách v laguně, daly si zmrzlinu a Lucka si vystála frontu na jednu trubku:

Mazec, co. Jen to chudák holka nevyjela. Měla moc velký tričko... A tak se v polovině trubky zastavila a sjela to dolů (jakože pozpátku nazpátek) a tam vystoupila. Takže žádná divočina, přátelé, se tentokrát nekonala. Příště!

Den 85, 86 "Víkendové výlety"

Tedy jenom částečné víkendové výlety... Moje sobota byla pracovní, i když Lucka už tak trochu výletovala. Teta Jindřiška dorazila s holkama, tak si tu užívaly v bazénu, páč venku se to ještě moc nevyjasnilo. Takže výletovala z 27. do 4. patra :) A dokonce si to dala i párkrát pěšky, jelikož a protože výtah stále jezdí jen jeden. Ale myslím, že takovej výlet vřele nedoporučuje. Nejen, že to je úchvatných 1.300 schodů, ale velmi pravděpodobně i stejný počet nechutných zážitků... Na schodech se očividně válí kde co. Díkybohu že ne kde kdo...

A když tak teď vzpomínám na sobotu, tak to taky byl první den, co jsem tu zaspala. Otevřu oči, na hodinách 7:50, odjezd v busu v 8:10... 25 minut čekání na výtah se do toho jaksi nevešlo :) Naštěstí mám milou kolegyni z Německa, která mě vzala autem - v půl deváté, takže se stihla kromě výtahu i snídaně.

Lucka pak zůstala na noc u Jidřišky a v neděli našla zimu v Movie Worldu:

A já se v neděli vydala do Brisbane. A našla zimu prozměnu v autobuse:

:) Je mi známo, že Santa, děd vousatý, umí bravurně řídit stádo sobů, u autobusu už jsem si ale tak jistá nebyla. Tak jsem radši přesedlala na vlak. Australské dráhy nejsou moc velké, všehovšudy tu máme jednu kolej, co vede do Brisbane, a jednu, co vede zpátky. Na tom se moc zkazit nedá, takže žádné zpoždění a za hodinku jsem byla tam. A skoro zadarmo. Z nějakého prazvláštního důvodu tu za desetiminutovou cestu do školy platíme $1.30 a za cestu do 80km vzdáleného Brisbane dolary jenom 4. Go figure...

Počasí si s námi zase trochu hrálo, takže zatímco dopoledne smažilo sluníčko, odpoledne nám parádně propršelo. Já si dopoledne prošla South Bank, asi nejkrásnější část Brisbane, zastavila se v galerii moderního umění a kochala se:

I když někteří tvrdí, že

Dovolím si nesouhlasit :) Bylo to parádní. A odpoledne jsem k australskému umění přidala trochu japonského. Před Vánocemi se na South Bank pořádají workshopy, kde si člověk může vyzkoušet a vytvořit spoustu krásných věcí. Já si vybrala japonské kanzashi. A tak jsem po dlouhé době strávila tři hodiny s jehlou a nití (aniž by kohokoliv včetně sebe propíchla, napíchla, nedejbože zapíchla):

Tohle je výsledek. Jen tu mít stromeček, na který bychom to pověsily... Holt si to budu muset schovat na příští Vánoce.

PS: na kompletní nedělní fotodokumentaci se můžete kouknout jako obvykle tady

Den 84 "Nahoru a dolů"

Běžná čekací doba na výtah - minuta až dvě.

Aktuální čekací doba na výtah - DVACET PĚT minut!!!

To byste se z toho vopupínkovali i mezi prstama na nohou. Jezdí nám jen jeden výtah místo tří. Jeden výtah pro 300 bytů. A k tomu vezměte v potaz to, že v Austrálii se jezdí výtahem i do třetího patra. I když je pravda, že dneska leckomu došly nervy a šlo se pěšky i z dvacátého osmého. My to tedy nedaly a počkaly si. I když mít v pořádku ty moje záda, tak si to dolů asi dám po schodech. Nahoru už moc nevím. Zase takovej hrdina asi nejsem, abych šlapala do 27. patra. Ale nepředbíhejme, třeba to není tak vzdálená realita :)

Lucka byla dnes naposledy ve škole. Gradovala, jak my tu s oblibou říkáme :) A teď si dá tři týdny volna, snad tedy pracovního. Do školy se vrací na začátku ledna na osmitýdenní kurz IELTS. Uvidíme, jaké to bude, ale už teď se jí určitě stejská po spolužácích:

Někdo na Facebooku vtipně poznamenal, že z ní bude polyglot. Hlavně korejština prý bude její druhý jazyk :) Tak snad ji přes ty prázdniny nezapomene.

Dneska nám už i trochu vysvitlo sluníčko - ráno tedy bylo parádně, přes den už se zase zatáhlo, ale déšť tentokrát nedorazil. Ale oceán je rozbouřenej až až. Dnes to bylo snad poprvé, kdy jsem v něm nikoho neviděla. Doufám, že se to trochu uklidní, třeba v neděli. To mám volno, klidně bych šla zase na chvíli dělat na pláž velrybu.

To jsme vám i zapomněly kdysi napsat, že jsme je tu pozorovaly. Od března do listopadu je tu totiž "velrybí" sezóna a vy je můžete spatřit i z pláže, přesně jako my. Vidíte, jak v dálce skáčou a nespustíte z nich oči. Můžete se i vydat na speciální projížďku, kdy vás vezmou blíž. Jen si za to zase připlatíte :)

Den 83 "Svařák a cukroví"

Je jedna ráno a já nějak nemůžu spát. Někdo tu na nás zvonil, tak mě to probudilo, chvíli jsem tu čučela do tmy a pak si zapla noťas. Než dorazí únava, aspoň ten čas nějak využiju.

Upřímně toho mám dost naspáno ze dne. Mám trochu zablokovaný záda (trochu víc) tak jsem spala dopoledne i odpoledne. Surfování nám díkybohu zrušili, a tak jsem se ani nemusela trápit, že o něco přijdu. Přes den jsem tedy střídavě cvičila, protahovala se a spala. Pak přišla Lucka a taky spala :)

Na večer jsme byly pozvané na party jednoho českého spolužáka, který měl dneska narozeniny. Janča s Tomem a s jejich spolubydlícím Keatonem nás vyzvedli a jelo se. Janča vzala cukroví a to si nedokážete představit, co ta malá krabička s námi udělala. V autě jsem ji byla schopná vyměnit za cokoliv. Vosí hnízda, vanilkové rohlíčky, linecké... Mňam. A na party na nás čekal úplně luxusní svařáček:

Parádně okořeněnej a do dnešního studeného dne jako stvořenej! A pak se povídalo, chroupali se brambůrky a vyváděli kraviny:

Prostě taková normální oslava.

Den 82 "Čokoláda"

A chčije a chčije a chčije. Dneska celej den. Lucka chudák dopoledne zmokla tak, že odpoledne vytáhla zimní koženou bundu, která už byla skoro na cestě zpátky do Čech. Já jsem pořád tak trochu ráda, aspoň se tolik nepotím v práci... a pak nesmrdím :) Na druhou stranu nemůžu jezdit na kole a tak všeobecně se tu v dešti nedá nic moc dělat.

Na dnešek jsme si ale zábavu našly - udělaly jsme si takového opožděného Mikuláše a vyrazily do oblíbené čokoládovny pana Maxe Brennera na nějakou tu dobrotu. Mňam:

Tomu se tu prosím říká čokoládová babka - jakože Chocolate Babka. Fakt :) Člověk pak zapomene na všechny nešvary počasí, ponoří se do čokolády a jen si užívá tu slastnou chuť.

Byla s námi i celá Voldánovic rodina - kromě Tomáše a Janči se přidaly i jejich maminky, které v noci přiletěly. Chudáci ze zimy do zimy :) Tak jsme je na večer pozvaly k nám do bazénu a do sauny, aby se trochu zahřály. Dvě hodiny jsme se ráchaly a saunily, v bazénu měla voda milých třicet stupňů, ve vířivce možná ještě o něco víc. Hodně pohodové zakončení dne, co si budeme povídat.

No a já jdu zítra na první lekci surfování - jestli vydrží tohle krásné počasí, tak to bude určitě stát za to :) Voda nade mnou, voda pode mnou. Tak snad se to nahoře trochu umoudří a snad to tam všichni přežijeme ve zdraví. Hlavně holky Korejky, které neumí plavat... To ještě bude zajímavý příběh. Ale to až zítra ;)

Den 81 "Zima je tu"

Zima jako zima. To, že nám včera sněžila pěna, byla asi předzvěst. Brrr. Je tu fakt kosa. Dneska 17 stupňů, zataženo a vichr. Jsem tady z toho nějaká zmatená. Týden zpátky bylo 35 stupňů a jasno, teď o polovinu míň. A to má být pořád léto. Něco je špatně :)

Na druhou stranu aspoň něco uděláme. Jako třeba dneska si hrajeme na Ježíška. Ale k tomu nebudeme nic víc prozrazovat. Kdo by nějakýho chtěl, ať nám do komentářů pošle adresu, my to tu zařídíme!

Lůca si dneska dala focení se Sanťouchem, má parádní foto. Někdy naskenujeme a pošleme. Tenhle týden je její poslední ve škole, pak tři týdny prázdnin - se má, potvůrka, co. Tak snad jí příští týden vysvitne sluníčko, aby mohla dát pořádný relax.

No a už jednom dva týdny a za mnou dorazí návštěva z domova! Tedy doufám, pořád nemám žádné zprávy, jestli vízum dorazilo nebo ne. Doufám, že tedy jo a že už brzy dorazí nějaké zprávy. Jinak Janče a Tomášovi dneska v noci dorazí maminky - neviděli je přes rok, tak to bude asi velkolepé shledání. Úplně jim závidíme. Ale tak my vás za chvíli už taky uvidíme. Blíží se nám polovina našeho výletu, pak se to překulí a uteče jako voda ;)

Den 80 "White Christmas"

Dneska jsme si tu daly pořádnou dávku vánoční atmosféry. Jakože hodně velkou, tak snad už máme vystaráno. Možná ještě koupíme růžovej vánoční stromeček, který tu mají za 8 dolarů, a bude :)

V práci jsem dostala 4 lístky na show "White Christmas", kterou každoročně pořádá Movie World a dnes to byla taková generálka pro zaměstnance. Ani jsme pořádně nevěděli, co od toho čekat. No, ještě že tak. Kdybychom se na něco těšili, tak ten večer bude stát za velký prd. Takhle stál jen za malej prdlajs :) Tímto se ještě jednou omlouvám za nevkusný kulturní zážitek, který jsem svým kamarádům zprostředkovala.

Já vám ani nevím, jak to celé popsat. Asi bych to přirovnala k lednímu revue bez ledu. A bez šťávy a bez vtipu. Lidé úplně bezostyšně z jedné části odcházeli v průběhu představení, nikdo se nesmál, ani děti, kterých tam bylo sakra dost. Řeknu vám to asi takhle - ještě, že jsme to měli zadarmo.

Abychom to celé přežili, dali jsme si párek v rohlíku (trochu větší než obvykle):

Ten tedy zadarmo nebyl... Ale za pět dolarů chutnal docela dobře ;) Potom jsme s davem vyrazili do arény na Looney Tunes Show. To byla ta, kterou značná část publika nevydržela. My byli za slušňáky a dali to až do konce, což bylo asi převážně dané nostalgií a vzpomínkami na naše hodně (hodně) mladá léta:

A závěrem už nás čekala venkovní promenáda všech zvířátek a Santa Clause k tomu. U toho nám aspoň hezky hráli a sem tam spadnul i nějaký ten sníh (rozumějte pěna).

Pak jsme poděkovali a odešli :) A rozhodně nedoporučujeme, i když očividně nejsme cílová skupina takových akcí. Bohužel ani děti se tentokrát moc nebavily a to už asi je něco, nad čím by se pořadatelé mohli malinko zamyslet. No, ale to už není náš byznys, tak se jim do toho nebudeme plést, že jo.

My si ještě cestou domů dali parádní dezertík, který nám Janča s Tomášem doporučili, a hned nám bylo líp. Vanilková zmrzlina s čokoládou je prostě lék na všechno :)

Den 77, 78, 79 "Práce"

A mám to za sebou. Pět dnů v práci. Já vím, že je to na jednu stranu normální - člověk chodí od pondělí do pátku, ale tuhle práci bych asi nechtěla dělat v kuse pět dní v týdnu. Záda mě bolí tak, že jsem už dneska spala na zemi, protože na té naší měkké posteli se to nedalo. A když jsem dorazila v půl páté domů, tak jsem zvládla jen sprchu a pak jsem odumřela. Vzbudil mě před chvílí hlad :) Vyřešeno chlebem s marmeládou, na žádné velké vyvařování nejsou síly.

Lucka, ta dorazí každou chvíli. Taky měla včera a dneska osmičku, takže předpokládám, že na tom bude podobně jako já... Jinak v pátek ve škole oslavila trochu předčasně Vánoce. Pořádal se tam vánoční večírek, prý to tam celé krásně vyzdobili. Na ukázku posílám jeden netradiční stromeček i s Lůcou:

No a to je o našem víkendu asi všechno. Nic moc, co. Ale aspoň budou penízky na cestování. Mně sem za 14 dnů dorazí první návštěva, tedy doufám, že dostane vízum - držím palce! Pokud to vyjde, tak podnikneme první výlet, Lucka pak poletí na Silvestra do Sydney, já potom prozměnu do Melbourne. A pak společně bůhvíkam :) Už aby to bylo.

Zítra se chystáme do místního Movie Worldu na "Bílé Vánoce", prý bude i sníh, tak to jsem na to tedy zatraceně zvědavá. Jak v létě v Austrálii bude sněžit :) To stopro zdokumentujeme.

Tak hezký druhý advent všem!

Den 76 "Blatníky"

Takže - to, že mi déšť nevadí, to už jsme tu snad všichni pochopili. Obzlášť když ho člověk nezažije jak je měsíc dlouhej. Takže déšť ano, ALE!

Déšť rozhodně ne, když jedu na kole z práce po osmihodinový šichtě a fouká vítr, že by to porazilo i mamuta na tom kole. I když mamut by se asi na tom kole porazil sám... A déšť už vůbec absolutně nikdy ne, když jedu na kole z práce po osmihodinový šichtě a to kolo nemá blatníky!

Hlavně ale, že mám vepředu nárazníky, kde jsem byla mokrá až na kost... No, paráda. Navíc v jednom místě, na Main Beach, kde zleva je jen a pouze oceán a zprava pár ochablých palmiček, kolo stálo. Já jela, kolo stálo. Mohla jsem šlapat o sto šest, kolo stále stálo.

Řeknu vám, takovou jízdu jsem už dlouho nezažila... Jó, Luci, ta se dneska měla líp. Ráno si dala pár cvičných hodin ve škole a pak vyrazili na kaufy. A zadařilo se, přivezla si spoustu krásných věcí, ale hlavně jedny parádní botky samochodky:

A taky nám cestou vzala pracovní stůl. Zadarmo! Taková je to holka zlatá. Teď už jen v K-Martu koupíme nějakou židličku za pár doláčů a už si nebudeme ničit záda psaním na počítači v posteli.

Den 75 "Fotky!"

Dnes jen stručně ručně :)

Nahrála jsem na internet dvě alba, kde se můžete podívat na nějaké ty nové fotky z našeho listopadového života a taky na pár dalších foteček z výletu do národního parku Springbrook. Tak doufáme, že se budou líbit a přejeme krásný den kamkoliv, odkud nás sledujete!f

Den 74 "První surfování"

No jó, už je to tak. Dneska jsem tu pokřtila surfařský obleček na opravdickém surfu! Byla to velká sranda, přestože to ve skutečnosti vlastně vůbec žádná sranda není :) Ani nemůžu říct, že jsem stála na surfu, páč jsem na něm jenom ležela a sjížděla vlny kousek od břehu. Ale bylo to boží. Abyste věděli, já se toho bojím jak čert kříže. Mám z oceánu a vln hodně velký respekt, takže když jsem na to prkno skákala poprvé, bylo to s velkým přemáháním. Ale ten adrenalin, když se s vámi surf na té vlně rozjede a vy naberete rychlost, tak tomu se asi jen tak nic nevyrovná. Těším se, až s tím příští týden ve škole začneme, dneska to byl jen takový malý přípravný trénink.

Lucka byla dneska v práci, kde jsem se za ní aspoň zastavila a daly jsme si společně fish&chips s úžasnou tatarkou, po který nám bylo úžasně špatně. Nikdy více! Ale je to sexy žena za pultem, co? Já se po obědě odebrala užít poslední den prázdnin na pláž, tentokrát už bez surfu, protože a poněvadž se zbláznilo moře a byly moc divoký vlny. Tak jsme jen s našim kamarádem Tomášem leželi, případně vyváděli ve vodě. A já mám teď trochu spálenou hlavičku - já vím, maminko, mám mít čepici. Příště už na ní nezapomenu ;)

Takže mi teď Lucka napatlala vlasy a třeba to nebude tak hrozně bolet. Uvidíme. Ale moc tomu nedávám. Jinak dneska má narozeniny můj úžasný tatínek, takže mu odtud přejeme všechno nejlepší! Já k tomu posílám velkou pusu!! Vloni to bohužel nestihnul oslavit - místo toho strkal prsty, kam neměl a strávil narozeniny v nemocnici. Tak doufám, že letos už se to povede a že to opět bude nezapomenutelná party na Sněžníku :)

Den 73 "Překvapení"

Stále je pondělí. Stále to vypadá, že bude pršet a stále neprší. Stále totiž svítí sluníčko. Tedy teď už ne, teď už ho tam máte vy. Dneska jsme vám jedno poslaly, páč tu ráno byly dvě:

:)

Byl krásný den, tak jsme ho trochu zneužily a konečně zprodukovaly něco, co už jsem měly za lubem pěkně dlouho. S pomocí Janči a Tomáše se to povedlo jedna radost. Ale vy si budete muset ještě počkat. Abychom ale nebyly škrti, posíláme malou ukázku:

Večer jsme si udělaly barbecue pod barákem, pochutnaly si na báječném jehněčím a doma už jen odpočíváme. Od Janči a Tomáše jsme si stáhly fotky ze Springbrooku, tak se je pokusím ještě dneska nahrát, aby bylo po dlouhé době zase na něco koukat. A zítra už budu dělat úkoly, slibuju.