Ani nevím, co mám pořádně napsat. Po tváři se mi tu koulí jedna slza za druhou... Pro mě osobně to byl jediný člověk, se kterým jsem se ještě kdy chtěla setkat a poděkovat mu. Vzpomínám si, jak jsem četla knížku "Prosím stručně" a smála se nad jeho poznámkami k prezidentování. Bylo to tak krásně upřímné a já Václava Havla poprvé neviděla jen jako ikonu a Pana Prezidenta, ale především jako milou lidskou bytost, kterou bezesporu byl. Jeho osobnost bude Česku scházet... Na druhou stranu tu pořád bude s námi, jelikož to, co pro nás udělal, jen tak nezmizí.
Odpočívejte v pokoji, pane prezidente!
(obrázek od Lumíra Kajnara)
To jsi napsala moc hezky. Mam obdobny pocit. Taky jsem se s nim chtel setkat osobne a podekovat. Smutny, ze uz to nezvladnu. Diky nemu a nekolika dalsim muzu delat co me bavi a obdivovat krasy celeho sveta...
OdpovědětVymazatLM