Den 100 - 105 "Sydney podruhé"

Takže ta vlna - bylo nebylo u Bondi Beach. Udělaly jsme si s Anet piknik, naobědvaly se a vydaly se na cestu po útesech. Ten den se trochu zbláznilo počasí a samozřejmě nám na cestu foukalo jak blázen. Ale pořád to stálo za to, protože ta procházka bere dech asi i za největších nečasů. Je na ní spousta vyhlídek, na kterých člověk nedá foťák z ruky a zabírá jeden parádní pohled za druhým. No a takhle jsem zabírala i já. To si takhle čučím na jedné vyhlídce do hledáčku, vichr tam se mnou cloumá, ale já to prostě musím vyfotit, že jo. Něco cvaknu, chvíli čekám a najednou v hledáčku vidím vlnu. Trvá mi zhruba vteřinu a půl, než si uvědomím, že vlastně nic jiného než tu vlnu nevidím. Bohužel už ale víc nestihnu. Jen se k ní otočit zády, abych zachránila foťák. Tohle byla poslední fotka před:

A tohle první fotka "po". To černé v ruce, to je můj modrý svetr - durch. Jako zbytek oblečení, na kterém to tedy není zase tolik vidět.

A samozřejmě, že když jsem se chtěla jít usušit pod sušák na záchody, tak tam měli papírové ubrousky :) Ale nějakým zázrakem jsem nenastydla, i když jsem mokrá chodila další hodinu po útesech, tak na to vzpomínám v dobrém.

Stejně tak máme fajn vzpomínky na naše ubytování. Najít v Sydney hostel není nic těžkého, je jich tam mraky, i když mezi svátky byly dost plné. My si vybraly Bounce, který je hned vedle hlavního nádraží a relativně v centru. Pěšky se člověk dostane k opeře za 20 minut, za deset je v Chinatown a půl hodinky mu to trvá do Paddingtonu. A navíc tam máte při snídani takový parádní výhled z terasy:

Snídaně i výhled je zadarmo :) Obojího jsme si užívaly celé tři dny. Ve čtvrtek už nás pak čekala cesta zpátky na Gold Coast. Jak nám se nechtělo... Ale musely jsme předat štafetu Lucce, která prozměnu ve čtvrtek večer odlétala do Sydney. Potkaly jsme se akorát u nás na zastávce, popřály jí šťastnou cestu a šly zaslouženě odpočívat.

V pátek jsem už zase naběhla do práce, Anet vzala útokem obchody, aby odpoledne všechno zabalila a vydala se na cestu domů do Čech. Uteklo to jako voda. Deset dnů bylo najednou fuč a já tu po dlouhé době jsem zase sama.