Den 100 - 105 "Sydney poprvé"

V neděli 25. prosince, což jsou místní Vánoce, jsem vzala Anetku na výlet do Brisbane. Počasí nám pořád přálo, a tak jsme si tam užily moc fajn odpoledne. Sice to nezačalo úplně nejlépe, páč nám asi o tři minutky ujel vlak a my musely hodinu čekat na další, ale zbytek dne byl pak už jak ze žurnálu. Daly jsme si oběd v parku, udělaly si procházku po Southbank, nezapomněly jsme ani na úžasné ledové kafe ve Starbucks a nakonec vycvakly pár fotek na památku.

Cesta zpátky proběhla už v pohodě, jen tedy na malý zádrhel, kdy jsme se ne a ne trefit na to správné nástupiště :) Holky bláznivý... Ale domů jsme dorazily v pořádku a mohly začít balit na výlet do Sydney.

Jen tak na vysvětlenou - létání je v Austrálii něco jako MHD u nás. Autobus vás vyhodí přede dveřma, na letišti si sami vytisknete letenku, projedete rentgenem (který jako jediný připomínal letiště) a pak nazdar do letadla a letíte. Nikdo nechce žádný pas, ani občanku, nic se nekontroluje, neváží, neměří, takže bych mohla mít letenku na psa Dingo, mít v kufru dvacet kilo masa a klidně mě nechají odletět do haleluja :) Na letiště tak s vámi může být vlastně kde kdo, i když nikam neletí.

Ale my letěly a ani pořádně nevěděly, co nás čeká. O to větší pak bylo naše překvapení - Sydney je totiž tak krásné město, že nebýt tolik tisíc kilometrů od domova, stěhuju se tam a nikam už nejezdím. Trochu se bojím toho, jak všichni říkají, že Melbourne je ještě o něco hezčí a já se tam za chvíli taky chystám. Nějak začínám poznávat Austrálii a ono to vůbec není takový, jak to na našem bláznivým Gold Coast vypadá. 

Nahrála jsem vám pár fotek na internet, podívat se na ně můžete tady v naší obrázkárně. (Také jsem opravila i předchozí příspěvky, tak snad se už fotky zobrazují všude správně.)

Sydney mi hodně připomnělo San Francisco - město, ve kterém najdete úplně všechno. Centrum plné mrakodrapů a nákupních center, čtvrti s baráčky ve starém anglickém stylu, spoustu parků, zátoky s přístavy, muzea a galerie, oceán s plážemi, ale i procházkami po útesech. K tomu promenády s restauracemi a kavárničkami, a přiznejte sami, že není nad to si v podvečer sednout pod onu slavnou operu, popíjet vínko a sledovat západ slunce. Jak kýčovitě to zní, tak je to ve skutečnosti ještě o něco lepší :)

Podobné okamžiky jsme tam zažívaly jeden za druhým. To se snad ani nedá jen tak popsat, to si tam člověk musí jet zažít. Procházet se po útesech na Bondi:

Kochat se národním parkem na Manly:

Válet se v botanické zahradě s operou v zádech:

A pak se nechat unést atmosférou Chinatown a v pořádně nacpaný restauraci si pořádně nacpat břuch:

Je toho spousta. Zítra vám ještě o pár fajnových vzpomínkách napíšu. Třeba historka, jak mě smetla na útesu vlna, je jedna z těch nezapomenutelných :)

A samozřejmě - ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK!