Ale zpátky k našemu klokankovému výletování.
Ve středu jsme měli v plánu objet zbytek severní části ostrova. Ráno jsme ještě vyrazili na kratší trek, takový šestikilometrový okruh, který jsme měli hned za kempem. Byl to náš první výlet na dunu a že to stálo za to! Sice se člověk trmácí nekonečným lesem, až začne pochybovat, jestli dunu dávno neodvál vítr. Ale najednou stojí na kopci a před ním se otevře asi takovýhle výhled:
Ještě, že jsme vyrazili tak brzy ráno. Bylo tam totiž neskutečný horko. Nedokážu si představit, jak je tam přes poledne třeba v takovém lednu. Uff, z toho se mi už teď potí ponožky :)
Naše další cesta vedla po pláži na sever k útesu Indian Heads, z kterého vidíte do průzračného oceánu a při troše štěstí zahlédnete nějakou tu rybičku. Třeba žraloka. My měli štěstí jen na pár delfínů a jednoho rejnoka pohodáře, který si tam tak plaval kolem dokola. Potom jsme se ještě zastavili u bazénků se šampaňským. To zní dobře, co? Alkoholici :) Tyhle bazénky ale nemají kromě bublinek se šampaňským nic společného. Jde o písčité prohlubně ve skalách, kam tryská voda z oceánu. Za přílivu se tedy bazénky napustí, voda se v nich potom krásně ohřívá, ale postupem času zase odteče. Takže to musí mít člověk správně spočítané a dorazit s přílivem.
Od bazénků jsme se jali přejet ostrov na druhou stranu, kde je neskutečně krásná zátoka Wathumba, které jsme si dali oběd a trochu si odpočinuli. Bohužel jsme tam dorazili za odlivu, takže byl všude písek a voda skoro žádná. Za přílivu to ale vypadá doopravdy krásně:
My jsme se s Lůcou do vzduchu nedostaly, abychom měly takový krásný výhled, ale aspoň jsme si našly nějaké pěkné fotogenické místečko dole na zemi:
Ve čtvrtek už nás čekal návrat na pevninu. Cestou na jih jsme se ještě zastavili na několika místech. Nemohli jsme si nechat ujít Eli Creek, největší sladkovodní tok na ostrově, kterým denně protéká 80 miliónů litrů vody. Je to vlastně taková soutěska, kam se lidé chodí unášet proudem:
Po Eli Creek nás čekal další trek na jezero Wabby, které je nejhlubším na ostrově. A od něj už to byla jenom další a další jezera. Především jsme nesměli vynechat jezero McKenzie, které má pravděpodobně nejčistší vodu na světě. Je vlastně plné dešťových kapek, žádná jiná voda do něj odnikud neteče. Písek u něj tvoří téměř čistý oxid křemičitý, který je vhodný na čištění vlasů, pleti nebo klenotů. Tak jsme se tam pořádně vyválely a hurá na pevninu. Nebylo totiž zrovna nejlepší počasí, nad námi se honily mraky, a bůhví co by z toho časem začalo padat. Vykoupeme se holt někdy příště.
Měli jsme to jen tak tak, abychom z ostrova stihli poslední přívoz. Navíc se blížil příliv, takže se ani po pláži nejelo moc dobře. Lukáš to ale zvládnul levou zadní, a tak jsme ve čtvrtek přenocovali opět na pevnině poblíž Cooloola Beach. V pátek už počasí stálo za starou bačkoru, a tak byl čas vydat se domů. Cestou jsme si dali náš první fast food tady u klokanů - KFC a jako dárek jsme si ještě odnesli donuty neboli koblížky, které nám Lukáš věnoval. Mňam.
Poslední zastávka byla u ALDI - ano, německý discount ovládl i místní trh :) Tak jsme si s Luckou udělaly zásoby na další měsíc a Lukáše pak propustily směr Sydney. Tomu patří velké dík, jelikož to s námi (snad) ve zdraví přežil a ukázal nám fantastická místa, na která jen tak nezapomeneme.
A teď zpátky do školy a do práce.
Žádné komentáře:
Okomentovat