V sobotu ráno jsme s těžkým srdcem opouštěli Queenstown. S Luckou bychom tam zfleku zůstaly... až tak jsme si ho stihly během těch pár hodin zamilovat. Ale tak ve skrytu duše doufáme, že jsme tam nebyly naposled :)
Dalším místem, kam vedly naše cesty, bylo jezero Wanaka, které je od Queenstownu zhruba 60 km:
Ideální je zastavit se tam na cestě k ledovcům a klidně tam den pobýt, jako jsme to udělali my. Chvíli jsme pobyli u jezera, dali si v pekárně úžasné koblížky, pochválili paní pekařce zelený klobouček (byl totiž svátek Svatého Patrika) a vyrazili prozkoumat okolí. Tentokrát jsme vybrali menší trek na jeden z kopečků u jezera, Mt. Iron. Po tom pátečním výstupu to bylo tak akorát. Fotky s vlaječkami, které jsou v předchozím příspěvku, pocházejí přesně odtamtud.
Poté nás čekal průjezd horami na západní pobřeží, po kterém jsme pokračovali severně k ledovcům. Cestou jsme se zastavili na kouzelném místě, jehož jméno si samozřejmě nepamatuju (a tím se omlouvám všem cestovatelům, kteří nás čtou a chtěli by se tam podívat) a sledovali západ slunce nad Tasmánským mořem:
Co nás celé dva týdny překvapovalo, bylo to, že na Zélandu si přijdete jak v botanické zahradě. A nejinak tomu bylo i tady. Kolem říčky, která se vlévala do moře, to vypadalo jako by se o to každý den staralo deset zahradníků:
Cesta k ledovcům byla daleká a temná :) Právě na ní jsme pravděpodobně potkali kulhajícího kiwi ptáka, ale vypadalo to tak divně, že jsme šlápli na plyn a raději ani nestavěli :) Kolem dokola byla černočerná tma a nikde ani živáčka. Zato ve vesničce u ledovce FOX to žilo. Pořád to totiž je ten samý den a ten samý svátek Svatého Patrika. Místní irská hospoda praskala ve švech a na zápraží i o půlnoci dudal dudák. Jen my byli vyřízení, dali si čínskou polívku a na parkovišti to zalomili jedna radost.
Žádné komentáře:
Okomentovat