Úterek byl tudíž takový přebírací a přejížděcí den. Středa už jen částečně. Potřebovali jsme se dostat do okolí městečka Te Anau, které je bránou do Fiordlandu. To jsme zvádli relativně rychle, a tak jsme se vydali na první zahřívací trek. Terén mírný, sluníčko za mraky, teplota tak akorát - podmínky tudíž ideální. Dali jsme si tři hodinky v přírodě, našli fialovou houbu (ta je fakt opravdická):
Okusili jsme i život lesních skřítků:
Potkali skupinku Čechů (později jsme zjistili, že to není nic neobvyklého, páč nás tu je jak naseto...) a vydali se kempovat. S naší kárkou jsme relativně soběstační. Je to taková garsonka na 4 kolech. Máme tu vybavenou kuchyň s lednicí, vodou a plynovým sporákem na vaření. V obýváku máme dokonce LCD televizi s DVD přehrávačem a do ložnice se vejdeme všici čtyři. Takže na kempování nám stačí kousek země, ideálně s nějakým parádním výhledem. To se první noc na břehu jezere povedlo, tu druhou jsme strávili jen tak na břehu potoka. Ale stejně se večer zatáhlo a začlo pršet, tak jsme zapli televizi, pustili film a relaxovali.
S deštěm jsme se i ve čtvrtek probudili a trochu se báli, co se bude na výletu do Milford Sound dít. Měli jsme zarezervovaný výlet lodí po tomhle pravděpodobně nejznámějším novozélandském fjordu. Za slunného počasí se při těch výhledech tají dech a my zjistili, že za deštivého vám to ten dech rovnou vezme. Ze strmých kopců, které fjord lemují, se totiž spustí tisíce a tisíce vodopádů, menších, větších i těch neskutečně mohutných.
Žádné komentáře:
Okomentovat