V sobotu ráno jsme ještě v polospánku opouštěly Auckland a mířily zpátky na Gold Coast. Čekal nás poslední den v Austrálii. Na celnici si klepali na čelo, proč letíme 24. března do Austrálie, když nám 24. března končí vízum, ale ještě nás "dovnitř" pustili. Hodní to lidé.
Na letišti nás vyzvedla teta Jindřiška a my k nim vyrazily naposledy na návštěvu. Musely jsme přebalit kufry, což nebyl lehký úkol. Do velkých a už tak plných jsme musely dát všechno z těch malých, co s námi měsíc cestovaly. Do malých jsme měly v plánu dokoupit poslední suvenýry a trochu jim po tom útrapném měsíci odlehčit. Člověk míní, váha mění :) Na letišti bylo nakonec stejně všechno jinak...
U Jindřišky jsme doplnily nejen kufry, ale hlavně síly. Dostaly jsme úžasnou snídani, svačinu na cestu a kolem poledne jsme se vydaly do Surfers, našeho bývalého domova. Nostalgie byla cítit na každém kroku. Procházely jsme známé uličky a měly hroznou chuť tam ještě pár dnů zůstat. Jedno odpoledne bylo málo... Měly jsme toho plnou hlavu, že jsme ani neudělaly žádné poslední vzpomínkové fotky. Jediné, co jsme ještě stihly zaznamenat, byl úžasný oběd na Q1:
Naše oblíbené calamari... snad nejlepší v celé Austrálii.
Ani jsme se nenadály a byly 4 hodiny odpoledne. Naše plány se naposledy vyvalit u bazénu tak vzaly za své... Narychlo jsme se ještě potkaly s Mončou a hurá na nádraží. Sice nám ujel vlak před nosem, ale pořád bylo času nazbyt. Tedy alespoň jsme si to myslely, než naše kufry spatřily letištní váhy.
Povolené limity jsou 30kg na velký a 7kg na malý. Já měla 35 a 12... Takže se začalo všechno znova přebalovat. Do koše letěly knížky, boty, kosmetika. A čas neúprosně běžel. Ve chvíli, kdy jsme prošly všechny kontroly, další váhy, celnici, jsme měly do odletu pár minut. Náš plán si v klidu projít obchůdky na letišti a ještě si domů přivést něco hezkého na památku, vypadal v reálu tak, že jsme vběhly do prvních suvenýrů, čaply každá jedno tričko (které nám ani jedné nebylo...), troje oříšky v čokoládě, za běhu zaplatily a pelášily k odletové bráně. Když jsme usedly do letadla, další dvě hodiny jsme se klepaly jak ratlíci. A dalších 14 hodin nezamhouřily ani oko.
Naše poslední sobota měla 36 hodin a i to bylo zatraceně málo...
Na letišti nás vyzvedla teta Jindřiška a my k nim vyrazily naposledy na návštěvu. Musely jsme přebalit kufry, což nebyl lehký úkol. Do velkých a už tak plných jsme musely dát všechno z těch malých, co s námi měsíc cestovaly. Do malých jsme měly v plánu dokoupit poslední suvenýry a trochu jim po tom útrapném měsíci odlehčit. Člověk míní, váha mění :) Na letišti bylo nakonec stejně všechno jinak...
U Jindřišky jsme doplnily nejen kufry, ale hlavně síly. Dostaly jsme úžasnou snídani, svačinu na cestu a kolem poledne jsme se vydaly do Surfers, našeho bývalého domova. Nostalgie byla cítit na každém kroku. Procházely jsme známé uličky a měly hroznou chuť tam ještě pár dnů zůstat. Jedno odpoledne bylo málo... Měly jsme toho plnou hlavu, že jsme ani neudělaly žádné poslední vzpomínkové fotky. Jediné, co jsme ještě stihly zaznamenat, byl úžasný oběd na Q1:
Naše oblíbené calamari... snad nejlepší v celé Austrálii.
Ani jsme se nenadály a byly 4 hodiny odpoledne. Naše plány se naposledy vyvalit u bazénu tak vzaly za své... Narychlo jsme se ještě potkaly s Mončou a hurá na nádraží. Sice nám ujel vlak před nosem, ale pořád bylo času nazbyt. Tedy alespoň jsme si to myslely, než naše kufry spatřily letištní váhy.
Povolené limity jsou 30kg na velký a 7kg na malý. Já měla 35 a 12... Takže se začalo všechno znova přebalovat. Do koše letěly knížky, boty, kosmetika. A čas neúprosně běžel. Ve chvíli, kdy jsme prošly všechny kontroly, další váhy, celnici, jsme měly do odletu pár minut. Náš plán si v klidu projít obchůdky na letišti a ještě si domů přivést něco hezkého na památku, vypadal v reálu tak, že jsme vběhly do prvních suvenýrů, čaply každá jedno tričko (které nám ani jedné nebylo...), troje oříšky v čokoládě, za běhu zaplatily a pelášily k odletové bráně. Když jsme usedly do letadla, další dvě hodiny jsme se klepaly jak ratlíci. A dalších 14 hodin nezamhouřily ani oko.
Naše poslední sobota měla 36 hodin a i to bylo zatraceně málo...
Zdar holky muzu mit otazky?:d Kdyby ano piste na spyker1@seznam.cz
OdpovědětVymazat