Den 48 "Je nám vedro"

Vypadá to, že nám tu padají první teplotní rekordy. Nebo tedy nevím, ale já snad ještě nikdy neutíkala 3. listopadu před sluníčkem. A Lucka si ráno málem spálila ruce, když v sedm (!!!) otvírala dveře na balkon. Pak se rozhodla si tam dát snídani a měla co dělat, aby to vydržela:

Asi přišel čas klimatizace a rýmiček. Jen venku nám to asi moc nepomůže. Za pětiminutovou cestu po pláži směr zastávka jsme byly zpocený jak vrata od chlívku :) V osm ráno to vypadalo asi nějak takhle:

A bude hůř. Naštěstí naše garsonka je na sluníčku jenom pár hodinek ráno, takže kolem poledne už tu máme příjemný chládek. Já dneska utekla od bazénu asi tak po 38 minutách, protože se to prostě nedalo. Raději jsem šla udělat něco k obědu. Vajíčkovou pomazánku. Mňam. A dopoledne jsem sehnala chleba, který je skoro k nerozeznání od českého! Taky už jsme ho půlku zplácaly :) Holky hladový, no. Ale byla to dobrota!!

Super, co? :) V takovým vedru to ale na žádný velký vaření není.  Vepřo, knedlo, zelo počká.

Dneska večer Lucku čeká ještě pohovor kvůli práci v restauraci - pohovor v deset v noci. Člověk nechápe... Ale tak vyrazím s ní a ani to není daleko, takže by to mělo být v pohodě. Je ale pravda, že ještě divnější než pohovor v deset v noci je to, že se na ní musí pan šéf podívat, jestli by mohla pracovat v asijské restauraci. Jestli nevypadá moc evropsky... To je tu celkem normální. Je tu hodně asijských krámů, restaurací, pekáren, kde nabízí docela dost práce, ale jakmile nemáte šikmé oči, tak nashledanou. Diskriminace na entou. Můžete pracovat sebelíp a přesto vás nevezmou. Na zkoušku ano, protože je jim proti srsti vás odmítnout, ale pak už se vám neozvou. Jiní to třeba řeší tak, že inzeráty ve svých obchodech vyvěšují rovnou v korejštině/japonštině apod. takže si to vlastně ani nepřečtete.

No, tak uvidíme, jak to dopadne dneska večer. Držte palce!